Týkající se: stálost

„Nerozhlížej se stále! Mnohem důležitější než to, co vidíš kolem sebe, je to, co máš v sobě.“
„Kdo si nepřiznává vlastní vinu na svých nezdarech, jako by stále podával u soudu žalobu na neznámého pachatele.“
„Nemůžu vyhrát. Láska je pro mě jako ruská ruleta. Nikdo nemiluje moje skutečné já. Všichni milují mou slávu a popularitu.Zamiluju se příliš rychle a vždy skončím zraněn. Mám všude jizvy. Ale nemůžu si pomoct, protože jsem v podstatě citilivý, ale mám tuhle tvrdou, macho vzhled, kterou projektuji na jevišti, ale mám aj mnohem měkčí stranu, která je jako máslo.“
„Dva úkoly na začátku života: Stále víc zužuj svůj kruh, a stále znovu zkoumej, zda se neukrýváš někde mimo něj.“
„Proč nezůstat stále přikloněn k tomu, co nás může sjednotit a neobracet se k tomu, co nás odtrhává od hromadného společenství.“
„Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: „Což ji stále neprorážím?““
„Nemám právo o sobě tvrdit, že všechno vím. Byl a stále jsem tím, kdo hledá. Ale už nehledám ve hvězdách nebo v knihách; postupně se učím naslouchat učení, které koluje v mé pulzující krvi. Můj příběh není krásný, idylický ani ladný, jak to známe z vymyšlených příběhů. Má v sobě chuť pošetilosti i úžasu, bláznovství a snění, jak to bývá u všech, kteří už nechtějí lhát sami sobě.“
„Časy se stále mění a my se měníme s nimi.“
„Člověk jen stálou pílí, ne naráz se učeným stane.“
„V životě by měl člověk jednoho dne spatřit věci jakoby poprvé a vídat je tak stále. Les, řeku, prázdniny, kvetoucí třešně, déšť, hvězdnou oblohu, štěňata, všechno. Jakoby poprvé přistupoval k tomu všemu. I k vlastní ženě.“
„Stále se vrací ke své první lásce. Ale pokaždé za jiným účelem.“
„Kůň bez jezdce je stále koněm, ale jezdec bez koně je jen člověkem.“
„Náš život stále více utvářejí schopnosti či naopak jejich nedostatek.“
„Nejlepším důkazem moudrosti je stále dobrá duševní nálada.“
„Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.“
„Žádná láska nás neuspokojí natolik, abychom po ní stále netoužili.“
„Nejsem perfekcionista, ale stále hledám dokonalost. Nejsem velký romantik, ale toužím po lásce.“
„Smrt není největší ztrátou v životě. Největší ztrátou je to, co zemře v nás, dokud jsme stále naživu. Nikdy se nevzdávejte.“
„Pokud si stále stěžujete a jste naštvaní, lidé na vás nebudou mít čas.“
„Jsem jako dítě, které nikdy nevyrostlo. Stále se ptám jak a proč. Příležitostně najdu odpověď.“