Týkající se: rozumnost

„Nerozumní se řídí zisky náhody, znalí zisky moudrosti.“
„Nerozumní nikoho nepotěší v celém svém životě.“
„Nerozumní touží po dlouhém životě, ač se těší z dlouhého života.“
„Nerozumní nabývají rozumu neštěstím.“
„Lidé si vytvořili obraz osudu na zakrytí vlastní nerozvážnosti, neboť osud jen málokdy bojuje s rozumností.“
„Nerozumní touží po životě, bojící se smrti.“
„Je nerozumné neustupovat nutnostem v životě.“
„Přátelství jednoho moudrého je lepší než přátelství všech nerozumných.“
„Nerozumní nenávidí život a přece chtějí žíti ve strachu před smrtí.“
„Velmi ubližují nerozumným ti, kteří je chválí.“
„Snášet dobře chudobu, svědčí o rozumnosti.“
„Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, nýbrž se raduje z toho, co má.“
„Nejsem nerozumný. Jen nemám ten samý rozum jako vy.“
„Rozumností omezuješ svůj citový život.“
„Rozumná žena má svému milenci dopřát všechno pouze tehdy, když se již nemůže bránit.“
„Převaha našeho politického systému – na rozdíl od dosavadních – je zřetelná, neboť vytváří více prostoru pro zásaditost, nápaditost, obětování se pro blaho celku a občanskou odvahu. To vše lze ovšem plně uskutečňovat až tehdy, když k tomu dá stát svojí zdravou, nápaditou a rozumnou politikou volný průchod.“
„Z vysokých míst lidé nemohou odejít, když chtějí, a zase nechtějí, když už by to bylo nejen možné, ale i rozumné.“
„Každá rána, kterou jsme utržili, vyrazí z nás nějaký klín, který nám překážel. Jde ovšem o to, jsme-li dosti rozumní, abychom se z ní poučili.“
„Rozumný člověk nemiluje proto, že je to pro něj výhodné, ale proto, že v lásce nachází štěstí.“
„Dalo by se tedy stejně dobře říci, že by se člověk měl cvičit v umění mluvit sám k sobě z afektu a v jeho rámci, jako by to byl sám afekt, který hovoří bez ohledu na naši rozumnou kritiku. Dokud afekt hovoří, je třeba kritiku zadržet. Jestliže však svůj případ prezentoval, musí být stejně tak svědomitě kritizován, jako by naším protějškem byl skutečný, nám blízký člověk. A tím by to nemělo končit; výroky a námitky by se měly střídat tak dlouho, dokud se nedojde k uspokojivému závěru. Jeli výsledek uspokojivý či nikoli, o tom rozhoduje jen subjektivní pocit. Nemá přirozeně smysl si něco namlouvat. Trapná upřímnost vůči sobě a žádné ukvapené předjímání toho, co by druhá strana snad mohla říci, jsou nezbytné podmínky této techniky, jak vychovávat animu.“