„Že miloval jsem dosud? Jak se klamu!Dnes vidím teprv pravou krásu samu.“
— William Shakespeare
„Ach, pane Ježíši! Neznal jsem Tvou lásku, dokud jsem nepochopil význam Tvé smrti.“
— Charles Spurgeon
„Ach, bože, žena, jaký je to divný sklad, co při ní krásy a co velkých vad.“
— Jan Neruda
„Nikdo se nerodí s nenávistí k lidem s jinou barvou pleti, či jiným vyznáním víry. Lidé se nenávidět učí a když se dokáží naučit nenávidět, dokážeme je naučit i milovat. Navíc láska je lidskému srdci přirozenější.“
— Nelson Mandela
„Ale krása, opravdová krása, ta přestává tam, kde začne intelektuální výraz. Intelekt je už sám o sobě jistý druh přehnanosti a ruší harmonii každé tváře. V okamžiku, kdy si člověk sedne a začne přemýšlet, je hned samý nos nebo samé čelo nebo prostě něco děsného. Jen se podívej na lidi, kteří vynikli v kterémkoli učeném povolání! Jak jsou dokonale oškliví!“
— Oscar Wilde
„Ach ty přízemní povahy! I ta jejich láska se podobá nenávisti.“
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij
„Ta dnešní mládež! Panebože, co jen z ní bude?! Doufám, že ne to, co z nás.“
— Peter Gregor
„Klaun si musí líčit tvář bělobou proto, aby protivníci nepostřehli, že bledne.“
— Stanisław Jerzy Lec
„Spousta lidí by chtěla být slavná jako Vincent van Gogh. Jenom ucho kdyby si za ně uřízl někdo jiný.“
— Vladimír Komárek
„Člověk se učí oceňovat jako výhodu to, že je milován, a je s to vzdát se pro ni jiných výhod.“
— Sigmund Freud
„To je všechno krásné - kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla - nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“
— Erich Maria Remarque
„Ten, jehož tvář nezáří, nikdy se nestane hvězdou.“
— William Blake