„Zařizujeme si budoucnost podle toho, co nám vyhovuje dnes, nevědouce, zdali nám to bude vyhovovat zítra; děláme si o sobě úsudek, jako bychom byli stále stejní, a přitom se každodenně měníme. Kdo ví, zdali budeme milovat, co milujeme, chtít, co chceme… zdali probíhající změny tělesné nezmění naši duši a zdali nenalezneme své neštěstí právě v tom, co si zařizujeme pro své štěstí?“

— Jean Jacques Rousseau

Tags:

„Nevím, zdali pravá láska působí tolik půvabných radostí, jako jimi oplývá moudré podvádění. Takové pokrytectví má cenu ctnosti.“
— Honoré De Balzac
„Kdybychom věděli, jak moc nás Bůh miluje, umřeli bychom štěstím.“
— Jean Maria Vianney
„Nevíme, co je absolutně štěstí nebo neštěstí. Vše je v tomto životě smíšeno; neokusíme v něm žádný čistý cit, nezůstanou ve stejném stavu ani dva okamžiky. Naše duševní nálady právě tak jako naše tělesné uzpůsobení se ustavičně mění. Dobro a zlo jsou nám všem společné, ale v různé míře. Nejšťastnější je ten, kdo nejméně trpí; nejubožejší je ten, které prožívá nejméně radosti. Vždy je více utrpení než radosti: tento nepoměr je všem společný. Tedy lidské štěstí na zemi je pouze negativním stavem; třeba ho měřit podle nejmenšího množství vytrpěné zla.“
— Jean Jacques Rousseau
„Je nemožné přesvědčit člověka, který má při svém konání štěstí, že by si počínal lépe, kdyby své konání změnil. Takto se mění lidské štěstí - mění se časy, avšak člověk své chování nezmění.“
— Niccolo Machiavelli
„Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.“
— Michel De Montaigne
„Největším štěstím života je přesvědčení, že jsme byli milováni - milováni pro sebe, jací jsme, nebo spíše i navzdory sobě…“
— Victor Hugo
„Bůh chce naše štěstí, my ho však odmítáme. Kdyby šlo o náš majetek, co všechno bychom byli schopni udělat? Ale když jde o naši duši, neuděláme nic.“
— Jean Maria Vianney
„Miloval a nalezl přitom sám sebe. Většina lidí však miluje, aby přitom sebe ztratili.“
— Hermann Hesse
„Úspěch je dostat to, co chcete. Štěstí je chtít to, co dostanete.“
— Dale Carnegie
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“
— Karel Čapek
„Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit, usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce?“
— Honoré De Balzac
🤕 Obličej S Čelním Obvazem