„Velikost historických osobností nikdy nespočívala v jejich absolutním podrobení konvenci, ale tkvěla naopak v jejich osvobození od konvence a ve spásné svobodě. Vyčnívaly jako vrcholky hor z masy, která setrvávala v zajetí kolektivních úzkostí, přesvědčení, zákonů a kolektivních metod, a volily si vlastní cestu. A obyčejnému člověku vždycky připadalo podivné, že někdo před vyšlapanou cestou a známými cíli dává přednost strmé a úzké stezce vedoucí do neznáma. Proto se také vždycky mělo za to, že pokud takový člověk není šílený, jistě v něm sídlí démon nebo bůh; neboť ten zázrak, že by to někdo mohl dělat jinak, než jak to lidstvo odedávna dělalo, se dal vysvětlit jen nadáním démonickou silou nebo božským duchem.“

— Carl Gustav Jung

Tags:

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“
— Carl Gustav Jung
„Existuje jistý druh vedoucích, kteří jsou známí svým "Moje dveře jsou vždycky otevřené" a bylo by pravděpodobně lepší utlouci se vlastním životopisem než pro ně pracovat.“
— Terry Pratchett
„Myslel jsem si, že když někdo dělá něco divného, je to divné. Teď vím, že jsou to lidé, kdo nazývá další podivnosti podivnostmi.“
— Paul McCartney
„Kdyby mi bylo všechno úplně jasné, trávil bych život v hrozných úzkostech a bál bych se, že se ztratím, ale protože všechno a cokoliv je vždycky možné, zázrak nikdy není daleko a divy stále přicházejí“
— Robert Fulghum
„Když slyšíte, že někdo hovoří o nějakém problému kultury nebo dokonce lidstva, musíte se vždy zeptat, kdo ten člověk je, neboť čím je problém obecnější, tím víc může člověk do jeho vylíčení,, vtajit" svou vlastní osobní psychologii.“
— Carl Gustav Jung
„Kdyby byly dveře vnímání očištěny, vše by se člověku jevilo takové, jaké je, Neskonalé. Neboť pokud se člověk uzavře, vidí všechny věci pouze úzkou skulinou ze své jeskyně.“
— William Blake
„Člověk nemůže nikdy dělat víc, než je mu dovoleno člověčenstvím. Míň může dělat vždycky. A, jak jste si všimli, to s úspěchem probíhá. Ale přemýšlet, a to dá práci, umí jen část lidstva. Ona část, ona tenoučká vrstva, která válčí s lidskou hloupostí.“
— Jan Werich
🦠🦑 Výtrus
„Co je významného na vlastní existenci, je si člověk sám sotva vědom, a někomu jinému by to jistě starost dělat nemělo. Co ví ryba o vodě, v níž plave po celý svůj život?“
— Albert Einstein