Citáty

„Nelze popřít, že zlo se ihned stane vlastním, totiž tím, že roznítí zlo ve vlastní duši.“
„Člověk je totiž paradoxní, a to se změnit nedá.“
„Relativní znehodnocení ženy znamená toto: muž ji v jistém smyslu miluje méně, zato však žena vystupuje jako pronásledovatelka, to znamená jako čarodějnice. Tak se spolu se zvýšeným uctíváním Marie a v jeho důsledku vyvinul blud o čarodějnicích, tato nesmazatelná skvrna na pozdním středověku.“
„Psychologie zaručuje skutečné vědění o druhém pohlaví a nahrazuje svévolné mínění, onen pramen nevyléčitelných nedorozumění, která pustošivě ničí manželství naší doby.“
„Čím větší protiklad, tím větší je také potenciál. Velká energie vychází jen z patřičně velkého napětí protikladů.“
„Co jednou upadlo do nevědomí, to nevědomí podrží bez ohledu na to, zda tím vědomí trpí nebo ne. Vědomí může umírat hlady a zimou, zatímco v nevědomí se to zelená a kvete.“
„Intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí.“
„Teorie mi starosti nedělají, ale ve velké míře mi je dělají fakta.“
„Náboženství jsou psychoterapeutické systémy.“
„Emoce je ta věc, která vás unáší.“
„Po nějaké době člověk objeví, že ve světových dějinách se neděje nic skutečně ‚‘‘nového‘‘. O něčem skutečně novém by se mohlo mluvit teprve tehdy, až by jednou nastal ten nepředstavitelný případ, že by rozum, lidskost a láska dobyly trvalého vítězství.“
„Neuróza je vždy náhražkou opravdové strasti.“
„Bylo až příliš mnoho těch, kteří se stali obětí velikosti svých vlastních slov.“
„Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.“
„Člověk se přirozeně nemůže od dětství osvobodit, aniž by se jím podrobně nezabýval, jak již dlouho víme z Freudových výzkumů. Čistě intelektuálním věděním přitom nelze ničeho dosáhnout. Účinné je pouze rozpomenutí se, které je zároveň znovuprožitím. Mnohé zůstane nevyřešené díky rychlému plynutí let a přemáhajícímu proudu věmů z právě odhalovaného světa. Od toho se člověk neosvobodil, nýbrž jenom vzdálil. Vrátí-li se tedy z pozdějších let zpátky k dětským vzpomínkám, nalezne tam ještě živé části vlastní osobnosti, které se ho pevně chytí, připojí se k němu a prosytí jej znovu pocitem dřívějších let. Tyto části jsou ale dosud ve stavu dětství, a proto silné a bezprostřední. Pouze jsou-li opět spojeny s dospělým vědomím, mohou pozbýt svůj infantilní apekt a mohou být upraveny. Vždy musí být nejprve prozkoumáno toto „osobní nevědomí“, to znamená musí dojít k jeho uvědomění, jinak nelze otevřít vstup ke kolektivnímu nevědomí.“
„Čtyřicítka je věkem životního poledne, vrcholem kopce, na jehož úpatí se začíná zřetelně rýsovat silueta krematoria.“
„Vnímání nám říká, že něco je. Myšlení nám říká, co ta věc je, cítění nám říká, co nás je hodno.“
„Vysoký ideál výchovy k osobnosti by se raději neměl aplikovat na děti. Neboť co se všeobecně rozumí pod“osobností“, totiž určitá duševní celost schopná odporu a nadaná silou, to je dospělý ideál. Ten to ideál bychom chtěli podsouvat dětství v období, kdy si jedinec ještě není vědom problému své takzvané dospělosti nebo – což je ještě horší – kdy se mu vědomě vyhýbá.“
„Dnes to můžeme vidět jako nikdy předtím: nebezpečí, které nám všem hrozí, nepochází z přírody, nýbrž od člověka, z duše jednotlivce a z duší mnoha. Nebezpečím je psychická alterace člověka! Ztratí-li dnes jistí lidé hlavu, pak vybuchne vodíková puma!“
„Nejvíce mě pobouřil axiom: jestliže a = b a b = c, pak a = c, kde přece bylo per definitionem jisté, že a označovalo něco jiného než b, a proto ho nebylo lze jako něco jiného srovnávat s b, natož pak s c. Jde-li o nějaké srovnání, pak je to a = a, b = b atd., zatímco a = b mi připadalo přímo jako lež nebo podvod.“