Týkající se: zvláštnost

„Zvláštní, že lidé tak rádi bojují za své náboženství, a tak neradi podle něho žijí.“

„Umění je tím zvláštní a krásné, že v něm nelze lhát. Je možno lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možno oklamat lidi i samotného Pánaboha, avšak v umění klamat nelze.“

„Umění je zvláštní a krásné tím, že se v něm nedá klamat.“

„Bůh tvořil bez zvláštního přesvědčení. Bylo nutné, aby něco udělal.“

„Genialita, dokonce i velké nadání, nepochází ani tak z intelektuálních úrvků, ze zvláštní myšlenkové vytříbenosti, jimiž někdo vyniká nad své bližní, jako spíš ze schopnosti své předpoklady přeměnit a transformovat.“

„Je to zvláštní myšlenka, ale až když vidíte lidi, jak vypadají směšně, uvědomíte si, jak moc je máte rádi.“

„Satira je zvláštní druh zrcadla, v které vždy vidíme jinou tvář než svoji.“

„Je to zvláštní věc, ale možná nejvhodnějšími vládci jsou ti, kteří o to nikdy neusilovali.“

„Je to zvláštní, ale když máte z něčeho hrůzu a dali byste cokoli, abyste zpomalili čas, zjistíte, že bývá jeho nepříjemným zvykem ubíhat ještě rychleji.“

„Všichni úředníci jsou podrážděni, i když se zdají klidní. Tím ovšem zvlášť trpí právě ti advokátkové…Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti – to však je nesmyslná pověra –, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případy budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!“

„Jsme jen pokročilé plemeno opic na menší planetě velmi průměrné hvězdy. Můžeme však pochopit Vesmír. To z nás dělá něco velmi zvláštního.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Už jsem řekl, že samostatnost imaga zůstává nevědomá, neboť se ztotožňuje se samostatností objektu. Smrt objektu by tedy měla vyvolat zvláštní psychologické účinky, neboť objekt pak úplně nemizí – existuje v nehmatatelné formě dál. Víme, že to tak opravdu je. Nevědomé imago, jemuž neodpovídá žádný objekt, se stává duchem mrtvého a má na subjekt účinky, které nelze chápat jinak než jako psychologické fenomény. Nevědomé projekce subjektu, jež převedly nevědomé obsahy na imago objektu a ztotožnily je s ním, přečkávají reálnou ztrátu objektu a hrají významnou roli v životě primitivů i všech kulturních národů minulosti i přítomnosti.“

„Neexistuje žádná lidská ohavnost a abnormalita, která by nebyla vložena do lůna milující matky. Jako Slunce září nad spravedlivými i nespravedlivými a jako těhotné a kojící matky pečují se stejnou láskou o dítka boží i o děti ďábla a nedbají o možné následky, tak jsme i my částmi této zvláštní přírody a stejně jako ona v sobě nosíme nedozírno.“

„Nevědomá anima je vysloveně bezvztahovou a autoerotickou bytostí, která netouží po ničem, kromě úplného ovládnutí jedince, čímž se muž stává zvláštním a nepříznivým způsobem zženštilým.“

„Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého: jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme: a teprve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co ráno začalo.“

„V tomhle byli lidé opravdu zvláštní. Ukradnete sto tolarů a jste malý zlodějíček. Ukradnete statisíce a jste buď vláda, nebo hrdina.“

„Poté co Výsměšek zjistil z čeho pochází mléko, okamžitě zakázal jeho distribuci na území NU, což je celkem zvláštní na člověka, který každý den snídá vejce.“

„Elfové jsou úžasní. Vyvolávají úžas.Elfové jsou zázrační. Působí zázraky.Elfové jsou romantičtí. Sesílají romantické sny.Elfové jsou kouzelní. Spřádají kouzla.Elfové jsou strašliví. Budí strach.Slova jsou zvláštní tím, že se jejich význam dovede zkroutit jako had, a když chcete najít hada, hledejte ho za slovy, která změnila svůj význam.Nikdo nikdy neřekl, že jsou elfové hodní. Elfové jsou zlí. Dámy a pánové“

„Lacinost je víc nežli zvláštní případ levnosti.“