Týkající se: zvaní

„Stádní idiotství zvané škola uloupilo mě přinejmenším třicet procent mé duševní síly, ale s tím dlužno vždy počítat, z člověka zbude vždy jen fragment jeho.“

„Stupeň přátelství zvaný křehký, je-li jeho předmět osoba chudá nebo všední, a důvěrný, je-li ta osoba bohatá nebo slavná.“

„Ztotožňuji se s bytostí zvanou „Zvíře“. Cítím, že popisuji život, ve kterém právě teď žijeme. Pro mě je „Zvířetem“ moderní svět, ve kterém žijeme.“

„Pokud příroda učinila alespoň jednu věc méně náchylnou k výlučnému vlastnictví než ty ostatní, pak je to čin schopnosti myslet zvaný myšlenka, kterou může jedinec vlastnit výlučně, dokud si ji nechává pro sebe; ale jakmile je zveřejněna, nutí se do vlastnictví všech, a její příjemce o ni nemůže přijít. Její zvláštní vlastností je též, že nikdo jí nemá méně proto, že ji celou mají i ostatní. Kdo ode mne obdrží myšlenku, obdrží návod, aniž bych já o něj přišel; jako kdo si zapálí svíčku o moji, obdrží světlo, aniž by mě uvrhl do tmy. Aby se myšlenky volně šířily od jednoho člověka ke druhému napříč zeměkoulí, pro morální a vzájemné poučení člověka, a vylepšení jeho podmínek, se zdá být zvláštně a laskavě navrženo přírodou, když myšlenky učinila, stejně jako oheň, rozšiřitelné všude po prostoru, aniž by snížila jejich hustotu v nějakém místě, a, jako vzduch, ve kterém dýcháme, hýbeme se a fyzicky existujeme, neschopné zajetí či výlučného přivlastnění. Vynálezy tedy nemohou být, v povaze věci, být předmětem vlastnictví.“

„Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémské, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka.“

„Existuje nemoc zvaná parlamentní kretenismus, který napadené oběti (poslance) začaruje do vymyšleného světa a otupí je o všechnu soudnost, o všechnu paměť, o všechno chápání drsného vnějšího světa.“

„Valná část lidí žije v tichém zoufalství. To, čemu se říká odevzdanost, je zatvrzelé zoufalství. Ze zoufalého města odcházíte na zoufalý venkov, jen abyste se potěšili nádherou norků a ondater. Navyklé, leč neuvědomované zoufalství prostupuje skrytě i tak zvané hry a kratochvíle. Žádné zábavné rozptýlení v nich nenacházíte – to se totiž dostavuje až po práci. Je však charakteristickým rysem moudrosti uvarovat se zoufalého počínání.“

„Nestrachuj se! Ten, kdo se strachuje, pohřbívá sám sebe s nezvanou pomocí mocných paží dneška a lhostejných očí zítřka.“

„Poněvadž tito ministři volně nakládají se všemi úřady, udržují se u moci tím, že podplácejí většinu v senátě nebo v nejvyšší radě; a posléze prostředkem, zvaným omilostnění, pojistí se proti dodatečnému vyúčtování a odejdou z veřejnosti na odpočinek, obtíženi kořistí z celého národa…“

„Kolik je tak zvaných umělců, kteří se neobnovují, nýbrž se jen zdobí cizím peřím nových a nových ptáků.“

„Existuje i další forma pokušení, jež skýtá ještě větší nebezpečí. A tím je nemoc zvaná zvídavost … Právě ona nás vede k tomu, abychom zkoušeli a objevovali tajemství přírody, tajemství, která leží mimo naše chápání, která nám nic nepřinesou a která by člověk nikdy neměl toužit poznat.“

„On? Jedna obrovská pata zvaná Achilles.“

„Překonejte ďábly věcí zvanou láska.“

„VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:“

„Růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně.“