Týkající se: ztraceno

„Ten kdo získá dobrého zetě, najde syna. Kdo zlého, ztratí dceru.“
„Člověk ani nemusí zestárnout, stačí mnohem méně, aby ztratil vědomí o sobě.“
„Někdy se ti myšlenka ztratí dříve, než nalezneš slova, kterými ji odít.“
„Ztratil jsem za něho slovo, ale on nenašel žádné, aby mi poděkoval.“
„Kdybych se zbavil svých démonů, ztratil bych své anděly.“
„Měli na vybranou stát se králi nebo královskými posly. Jako děti chtěli být všichni posly. Proto máme samé posly, pádí světem, a protože neexistují žádní králové, předávají si hlášení, jež ztratilo smysl. Rádi by toho ubohého života nechali, ale neodvažují se kvůli služební přísaze.“
„Jsem svobodný, a proto jsem ztracen.“
„Miloval a nalezl přitom sám sebe. Většina lidí však miluje, aby přitom sebe ztratili.“
„Dokud se honíš za štěstím, nedozrál jsi k životu ve štěstí, i kdybys měl všechno sobě nejmilejší. Dokud si stýskáš nad tím, co jsi ztratil, dokud máš cíle a jsi nepokojný, ještě nevíš co je klid. Až když se zřekneš všeho přání, nemáš cíl a ničeho si nežádáš, štěstí už nenazýváš jménem, pak se tok dění nedotýká tvého srdce a tvoje duše v klidu spočívá.“
„Život je příliš krátký a čas, který ztratíme zíváním se nikdy nevrátí.“
„Každý génius, narodí-li se jako žena, je pro lidstvo ztracen.“
„Každý génius je pro lidstvo ztracen, jestliže se narodí jako žena.“
„Radosti lásky jsou vždy úměrné strachu, že je ztratíme.“
„Kdo ztratil rozum, tomu nezůstalo nic neporušeného.“
„Není strašné, když žena, stárnouc, ztratí některé své dívčí návyky. Strašné je, když stárnouc, si tyto návyky zachová.“
„Až ztratím vtip, nazvou mě filosofem.“
„Často bolí hlava toho, kdo ji ztratil.“
„Smrt nikdy neztratí klientelu.“
„Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme.“
„K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?… Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle… Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.“