Týkající se: ztraceno

„Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.“
„Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje…“
„Koukej neztratit svou hloupost, protože ji nemáš čím nahradit!“
„Jsme opuštění jako děti a zkušení jako stáří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní – myslím, že jsme ztraceni.“
„Kdo v lásce nevěří na zázraky, ten je ztracen.“
„Jsme opuštění jako děti a zkušení jako starci, jsme vyhořelí a smutní a povrchní – myslím, že jsme ztraceni.“
„Kdyby mi bylo všechno úplně jasné, trávil bych život v hrozných úzkostech a bál bych se, že se ztratím, ale protože všechno a cokoliv je vždycky možné, zázrak nikdy není daleko a divy stále přicházejí“
„Po té, co se náš cíl definitivně ztratil z očí, zdvojnásobili jsme naše úsilí.“
„Žena umí napravovat muže jedině tím, že ho tak dokonale znudí, že muž ztratí všechen zájem na životě.“
„Ztratit jednoho rodiče lze považovat za neštěstí, ale ztratit oba – to už je nedbalost.“
„Moderní memoáry jsou obvykle díly autorů, kteří zcela ztratili paměť a nikdy neučinili nic, co by stálo za vyprávění.“
„Vžili-li jsme se již v myšlenku, že jsme někoho ztratili, připadá nám pak jeho neočekávaný návrat zvlášť bolestivý.“
„Muž, který nedovolí své ženě, aby si mohla ještě něco přát, je ztracen.“
„Živoucí lidé jsou obklopeni jakousi atmosférou, která je vlastní jenom jim, asi tak, jako postavy zachycené na holandských plátnech mistrnou rukou malířů ztratily by bez šerosvitu na své životnosti.“
„Sláva se podobá kruhu na vodě, který se nepřestává šířit, až se samým šířením dočista ztratí.“
„Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
„Nic nepůjčuj a nic si nikde nedluž!Kdo půjčí, přítele i půjčku ztratí,a dluhem vytloukáš jen klínem klín.“
„Lidská paměť je taky bludiště – moc věcí se tam ztratí.“
„Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí.“