Týkající se: zřejmost

„Každý v boxu pravděpodobně skončí dobře, až na zápasníka.“
„Aby jedna lidská bytost milovala tu druhou, je zřejmě nejtěžší úkol ze všech. Všechno ostatní je pouhá příprava.“
„V rozlehlém brambořišti osamělá slunečnice pod zataženým nebem. Stojí obrácená k východu, protože slunce celý den nevyšlo zpod mraků a nyní je za mraky kdesi na západě. Jenže slunečnice zřejmě ztratila orientaci, a tak stojí celá bez sebe už od rána a čeká na slunce…“
„Je zřejmé, že sama příroda dala nám hudbu jako dar, abychom lépe snášeli strasti.“
„Jsme na prahu třetího tisíciletí. Bohové už dávno nejsou. Obávám se, že to lidské společnosti zřejmě ušlo.“
„Když jsem ztratil majetek, ztratil jsem i přátele. Zřejmě ho šli hledat.“
„Každý si zřejmě myslí, že jsem běsnící nymfomanka, že mám neukojitelnou chuť na sex, zatímco pravda je, že bych si raději přečetla knihu.“
„Jan Hus‘ nemůže být považován za hlavní příčinu následujících tragických válek, protože k tomuto vyústění by zřejmě došlo tak jak tak. Hlavní vinu nesou ti, kdo se dopouštěli krutých nespravedlností jak coby světští, tak církevní mocipáni. Betlémský kazatel nebyl ani původcem českého reformního hnutí. Nikoli ‚Hus‘ zformoval tento myšlenkový proud, ale hnutí si zformovalo ‚Husa‘.–Ctirad Václav Pospíšil“
„Je zřejmé, že podřízený může s opatrností podle pravidla lásky napravovat bloudícího výše postaveného a uvádět opět na cestu pravdy. Nebo kdyby výše postavený zbloudiv z pravé cesty se stal kořistí lupičů nebo se ocitl v nebezpečí smrti, měl by jej poddaný vysvobodit a tak jej zachránit před nebezpečím. Tím spíše je jeho povinnost, když výše postavený, který se dostal na mravní scestí, se stává kořistí démonů a ocitá se v nebezpečí nejhorší smrti hříšníků. Jestli by se výše postavený radoval v prvém případě, proč by se tím neradoval v případě druhém? Připouští-li strážného v prvém případě, proč ho nepřipouští v případě druhém?“
„Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémské, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka.“
„Tenhle svět milej Pánbůh zřejmě stvořil, když byl velectěně nasranej.“
„Kdyby bylo ve všech oborech zřejmé, že ten, kdo zavede něco dobrého, nezůstane bez odměny, povzbudilo by to mnoho lidí, aby se s úsilím věnovali vynalézání prospěšných věcí.“
„Znalec, odborník, člověk, který ví své, ví ovšem věci, které nelze sdělit, ale které naštěstí zřejmě také nikdo nepotřebuje.“
„Dogma není svévolným výmyslem ani jedinečným zázrakem, jak bývá líčeno za zřejmým účelem jeho vyzvednutí z přírodních souvislostí. Ústřední křesťanské představy tkví svými kořeny v oné gnostické filosofii, která se podle psychologických zákonů musela vyvinout právě v době, kdy se klasická náboženství stávala obsolentními. Gnóze se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořili novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasažení se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory. Pokud archetypický obsah křesťanského dramatu byl s to uspokojivě vyjádřit zneklidněné a dotírající nevědomí mnoha lidí, povýšila ho „shoda všech“ (consensus omnium) na všeobecně závaznou pravdu, ovšem nikoli nějakým úsudkovým aktem, ale daleko účinnější iracionálnější uchváceností.“
„Je přirozené, že životní úsek mládí může prostřednictvím dalekosáhlého uznání pudové stránky získat. Může například získat právě uznání sexuality, jejíž neurotické vytěsnění člověka v nehorázné míře vzdaluje životu nebo ho nešťastně přímo vnutí do nanejvýš nevhodného života, s nímž se pak přímo musí znesvářit. Oprávněné přijetí a uznání normálních pudů přivádí mladého člověka k životu a sloučí ho s osudy, jež ho vedou dále k nezbytnostem a s tím spojeným nutným obětem a výkonům, které posilují jeho charakter a utvářejí jeho zkušenost. Naproti tomu pro dospělého člověka ve druhé polovině života, jak je obecně známo, nepřetržité rozšiřování života už zřejmě není tím správným principem, poněvadž sestup v životním odpoledni vyžaduje zjednodušení, omezení a zvnitřnění, to znamená individuální kulturu.“
„“Člověče? Budu ti muset zřejmě dokázat, že mi v žilách koluje krev faraonů!““A jistě by sis přál, aby ti tam zůstala?“
„Lidé, kteří čtou hodně na ulici, čtou zřejmě málo doma.“
„Nejpříjemnější životní soupeř je zřejmě pokušení, proto mu nakonec každý rád podlehne.“
„To, co se nám na první pohled jeví jako zřejmá pravda, bývá často jen dovedně ukrytá lež.“
„Vesmír je nekonečný a realita zřejmě překoná veškeré naše představy.“