Týkající se: zrcadlo

„Kniha je zrcadlo. Když do něj nakoukne opice, nemůže z něho vykouknout apoštol.“
„Není-li kniha zrcadlem mocné individuality, je aspoň ještě zrcadlem zajímavých chyb ducha.“
„Satira je zvláštní druh zrcadla, v které vždy vidíme jinou tvář než svoji.“
„Satira je zrcadlo, v němž lidé vidí kohokoli kromě sebe sama.“
„Důvěra je jako zrcadlo, můžete ho spravit, když je rozbité, ale stále můžete vidět trhliny ve zk**** odrazu.“
„Někdo čte v knize jako v zrcadle, někdo hledí do zrcadla jako do knihy.“
„Když se opice zasmála svému obrazu v zrcadle, zrodil se člověk.“
„Pod tlakem nejedné skutečnosti se i obyčejná zrcadla stávají vydutá.“
„Krása je věčnost shlížející se v zrcadle. Avšak vy jste zrcadlo a vy jste věčnost.“
„Lidský rozum je jako nerovné zrcadlo, jež, přijímajíc paprsky věcí, směšuje svoji přirozenost s přirozeností věcí a tím ji pokřivuje a porušuje.“
„Lidská duše je zrcadlo, ve kterém lze shlédnout obraz božského rozumu.“
„Každé ráno jsem se podíval do zrcadla a ptal se sám sebe: Kdyby dnes byl poslední den mého života, udělal bych to, co hodlám dnes dělat? Kdyby odpověď na tuto otázku byla ne několik dní po sobě, věděl bych, že musím něco změnit.“
„Mágové Neviditelné univerzity si zakládali na bohatých, výživných jídlech. (…) Jedinou výjimkou byl kvestor. Nejedl mnoho, protože si užíral nervy. Byl si jistý, že trpí anorexií, protože kdykoliv se podíval do zrcadla, spatřil tam tlustého muže. Byl to většinou arcikancléř, který stál za ním a křičel na něj.“
„Proč mi dávají za pravdu? Protože se našli v mém klamném zrcadle. To je odráží takové, jaké si přejí, takové, jací si myslí, že jsou.“
„Nevěříte v lesk zrcadel. Případně čekáte, až se setmí.“
„Zrcadlo nevynalezl šereda.“
„Dvojnásobné štěstí. Skrblík počítá peníze před zrcadlem.“
„Žena se dívá do prázdna jen tehdy, nemá-li zrcadlo.“
„Popisovat neznamená fotografovat; naopak, znamená to narušit perspektivu, patřičně zvětšit jistý detail. Znamená to vidět srdcem a srdce není černá komora. Na jednom pólu realismu je Meissonier a banalita, na druhém Albrecht Dürer a šílenství. Prosťáček, který jde cestou se zrcadlem v ruce, předpokládá, že věci zůstávají takové, jakými se jeví v zrcadle. Ale cožpak už tam nejsou převrácené?“
„Všechno, co vidím každé ráno v zrcadle, je tvář, která potřebuje umýt.“