Všechny emodži
Hry
Citáty
Blog
Home
»
zmatení
Týkající se: zmatení
„Nejsem zmatený. Jen mám smíšené pocity.“
„Malé číšnické obočí se zmateně potulovalo kolem čela.“
„Bez ohledu na to, co uděláš nebo jak blbě se kvůli tomu cítíš, život jde prostě dál. Životu je úplně fuk, jestli je ti to líto, jestli jsi naštvaná, zmatená nebo se trápíš. Život si jde klidně dál, a ty můžeš jít s ním, nebo si sednout doprostřed cesty a litovat se.“
„Ó ty nový krásný světe,“ opakoval. „Ó ty nový krásný světe, který takové máš obyvatele! Poleťme hned.“„Někdy se vskutku vyjadřujete neobyčejně divně,“ pravil Bernard a díval se upřeně na mladíka ve zmateném údivu. „A vůbec, neměl byste raději počkat, až ten nový svět opravdu uvidíte?“
„Vzpomínka na komunistický převrat v únoru 1948 a na tehdejší hodnotové zmatení už dnes v národě není přítomná. Proto se dnes objevují návrhy na radikální změnu politického systému a světa a nikdo proti tomu příliš nevystupuje.“
„…ale jen v prvních letech mládí se člověku zdá, že náhoda je identická s osudem. Později už víme, že vlastní dráha života je určena zevnitř; ať se nám jakkoliv zdá, že naše cesta se zmateně a nesmyslně odklání od našich přání, vždy nás nakonec k našemu neviditelnému cíli přece dovede.“
„Je to naděje co nás udržuje naživu ve zmateném nepořádku světa.“
„Každý z nás považuje za jasné jen ty myšlenky, které dosahují stejného stupně zmatenosti jako naše vlastní.“
„Zažil jsem Chruščova před rokem v Senátním výboru zahraničních věcí a z tohoto důvodu jsem se s ním tak trochu seznámil. Znám rovněž dějiny a tvář země, kterou reprezentuje, neboť jsem jí v roce 1939 navštívil. Chruščov dával k dobru následující historku: Jakýsi zaměstnanec Kremlu, jednoho dne začal zmateně pobíhat chodbami a vykřikoval „Chruščov je vůl! Chruščov je vůl!“ Byl zatčen a odsouzen na 23 roků žaláře. Tři roky za urážku hlavy státu a dvacet let za vyzrazení státního tajemství.“
„Než jsem ho slyšel mluvit, byl jsem jako každý jiný. Víte, co mám na mysli? Byl jsem zmatený a nejistý, co se týče malých detailů života. Ale teď,“ tvář se mu rozjasnila, „jsem sice pořád nejistý a zmatený, ale v mnohem vyšší rovině, je vám to jasné, konečně vím naprosto jistě, že nemám jasno v základních a důležitých faktech, která se týkají vesmíru.“
„Komunistická strana se chce stát moderní levicovou stranou. Úmysl je to jistě bohulibý, ale brání mu v tom některé podstatné překážky. První je ta, že těleso může zaujmout prostor pouze tehdy, není-li již tento prostor obsazen jiným tělesem; jinak musí předchozí těleso vytlačit. Prostor moderní levicové strany u nás je a – v souladu s evropskými tradicemi – bude obsazený sociální demokracií. Blíže ke středu, ale koneckonců také nalevo, jsou kromě toho socialisté… Za této situace by se měla komunistická strana hrdě přihlásit ke své dosavadní strategii života bez budoucnosti a stát tak ve své poznané pravdě. Našla by jistě dost přívrženců, kteří neviditelné ztráty nevidí, milují poslušnost a bojí se samostatného myšlení. Její diskontinuitní obrat, kromě toho, že směřuje do zaplněného prostoru, je spojen se ztrátou tradic a vzbuzuje podezření z úmyslu ještě větší nečitelnosti. Pokud by se komunisté nazvali například Stranou práce, mohli bychom si je splést s labouristy. Jejich dosavadní název naopak žádné zmatení pojmů neumožňuje, protože se dostatečně vryl do našeho vědomí… komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. A jako taková má ve společnosti své přirozené, i když okrajové místo. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku. Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“
„O Bohu: Nepochopitelná bytost, která vše objímá, která hýbe světem a tvoří celý systém bytostí, není ani viditelná našemu zraku, ani hmatatelná našim rukám, vymyká se našim smyslům; dílo je viditelné, ale jeho tvůrce se skrývá. Není to maličkost poznat jeho existenci; a když jsme se dostali až sem, že si klademe otázku, jaký je, kde je, náš duch je zmatený, bloudí a nevíme, co si máme myslet..“