Týkající se: zlo

„Vnější věci nejsou v mé moci; vůle je v mé moci. Kde mám hledat dobro a zlo? Ve svém nitru, v tom, co je mé. Ale o cizích věcech nikdy neužívej ani jména „dobro“, ani „zlo“, ani „prospěch“, ani „škoda“ a ani jiného podobného.“

„Žádné odstranění chudoby, žádná organisace práce nezachrání lidstvo od nenormálnosti, a tudíž také od provinilosti a zločinu. Zlo se skrývá v lidstvu hlouběji, než předpokládají lékaři socialisté a v žádné organizaci společnosti se nevyhnete zlu; nenormálnost a hřích vyplývají z duše lidské samy.“

„Ať se setkáš s kýmkoliv, hned si polož otázku: jaké asi zásady o dobru a zlu má tento člověk? Má-li totiž o rozkoši a bolesti a jejich příčinách, o slávě a neslávě, o smrti a životě takové a takové zásady, pak se mi nebude zdát podivné nebo zvláštní, jedná-li právě tak a tak, a budu mít na paměti, že takto jednat musí.“

„Co se děje ve shodě s přírodou, není zlo.“

„Zlo mnohem častěji spočívá v naší nečinnosti, než v tom, co vědomě děláme.“

„Není většího zla než nespokojenost s tím, co máme.“

„Zisk či ztráta: Co je větší zlo?“

„Aktivní zlo je lepší než pasivní dobro.“

„Existuje dobro a zlo, vítěz a poražený. Když se člověk nemýlí, musí mít pravdu. Závěr z této neúprosné logiky okamžitě vyvodí dva tisíce energických plic, které soudce obviní, že se zaprodali, nebo se nechali koupit…. Existuje dobro a zlo – toto náboženství je nemilosrdné!“

„Jsem přesvědčen, že vědecké poznání je jedním z vrcholů lidského úsilí. Netvrdím, že poznání nemůže nikdy způsobit zlo. Tvrdím však, a to velmi důrazně, že poznání neporovnatelně častěji přináší užitek než škodu, a strach z poznání je mnohem škodlivější.“

„Žádné zlo se ještě nepodařilo odstranit tím, že byly odstraněny jeho symptomy. Je třeba odstranit jeho kauzu.“

„Zlo sobě nechystá, kdo je dával jinému.“

„Zlo sobě připravuje, kdo ho chystá jinému.“

„Zlo lidi spojuje.“

„Strach je bolest vyplývající z očekávání zla.“

„Obecně platí, že každé zlo, kterému nepodlehneme, je dobrodincem.“

„Jen rozum nás učí poznávat dobro a zlo. Svědomí, které nás učí milovať jedno a nenávidet druhé, ačkoli je nezávislé na rozumu, nicméně nemůže vyvinout bez něj.“

„Nevíme, co je absolutně štěstí nebo neštěstí. Vše je v tomto životě smíšeno; neokusíme v něm žádný čistý cit, nezůstanou ve stejném stavu ani dva okamžiky. Naše duševní nálady právě tak jako naše tělesné uzpůsobení se ustavičně mění. Dobro a zlo jsou nám všem společné, ale v různé míře. Nejšťastnější je ten, kdo nejméně trpí; nejubožejší je ten, které prožívá nejméně radosti. Vždy je více utrpení než radosti: tento nepoměr je všem společný. Tedy lidské štěstí na zemi je pouze negativním stavem; třeba ho měřit podle nejmenšího množství vytrpěné zla.“

„Pozorná a dobře smýšlející vláda, která neustále bdí na tom, aby v lidech udržovala a připomínala lásku k vlasti a dobré mravy, předchází tak už zdaleka zlům, které jsou dříve či později důsledkem nezájmu občanů o osud republiky, a klade úzké meze soukromému zájmu jednotlivců, kteří svou silou oslabují stát a od nichž stát nic dobrého nemůže čekat. Všude, kde národ miluje svou vlast, respektuje zákony a žije prostě, zbývá jen málo, aby se stal šťastným. Ve veřejných záležitostech, kde štěstí hrá menší roli než v osudech jednotlivců, je moudrost tak blízká štěstí, že spolu splývají.“

„Lidé nejsou od přírody ani králové, ani velmoži ani dvořané, ani boháči; všichni se rodí nazí a chudí; všichni podléhají životním strastem, útrapám, zlu, potřebám, bolestem všeho druhu; nakonec všichni jsou odsouzeni k smrti. Všechno toto je opravdu lidské; žádný smrtelník není z toho vyňat. Začněte tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od ní neoddělitelné, co tvoří podstatu lidskosti.“