Týkající se: živobytí

„Násobili jme naše majetky, ale snížily naše hodnoty. Mluvíme příliš dlouho, milujeme zřídka a nenávidíme často. Naučili jsme se jak vydělávat na živobytí, ale ne na život. Přidali jsme roky životu, nikoli život rokům.“

„Jsme stvořeni tak, že musíme brát smrt v malých dávkách denně jinak by jsme nemohli pokračovat v bytí?“

„Když vidíte, za koho se některá děvčata vdávají, uvědomíte si, jak strašně moc si nechtějí samy vydělávat na živobytí.“

„Je to zvláštní věc v živobytí, když ani na štěstí ani na neštěstí nemyslíme, než jenom na přísné, sebe nešetřící konání povinností, že štěstí i při namáhavém a rozkoší se odříkajícím způsobě života samo sebou se dostaví.“

„Nikdy si nepleť poznání s moudrostí. Jeden ti pomůže vydělat si na živobytí; druhý ti pomůže vytvořit život.“

„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“

„Pokud by peníze neexistovaly, stále byste vstávali každé ráno a dělali to, co děláte pro živobytí?“

„Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam – jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno. A jiné, když pěkná ženská jde, co krok, to bok sem, bok tam, když upustí klíče, aby se mohla pro ně sehnout, a dělá, že neví, že má výstřih.“