Týkající se: zbytek

„Dělej co dělej, nepřekročíš své meze. Ale alespoň k nim beze zbytku dospěti!“
„Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž něco vytváří. Nedává mléko, nesnáší vejce, neutáhne pluh a neumí utíkat tak rychle, aby chytil zajíce! Přesto je pánem všech zvířat. Nutí je pracovat a vrací jim jen tolik, aby je udržel při životě, a zbytek si nechává.“
„Dobrá polovina lidí pije proto, aby získala lepší mínění o světě. Zbytek je potřebuje získat o sobě.“
„Amatéři sedí a čekají na inspiraci, zbytek nás se prostě zvedne a jde pracovat.“
„Existují pouze tři sporty: býčí zápasy, motorismus a horolezectví; zbytek jsou pouhé hry.“
„Političtí aritmetici spočítali, že kdyby každý muž a žena pracovali čtyři hodiny denně na něčem užitečném, pak by to, co vyprodukují, dostatečně uspokojilo všechny potřeby pohodlného života… Zbytek dne je pak možno oddávat se odpočinku a štěstí.“
„Nevím, co bych dělal, kdybych nezpíval. Ale nebojím se, vždyť o tom můžu přemýšlet celý zbytek života.“
„Celý zbytek dne jsem bádal a bloudíc hlubokým lesem, nacházel jsem tam obraz prvních dob… odkrývál jsem malé lidské lži; osmělil jsem se odhalit v celé jejich nahotě přirozenou lidskou povahu, sledovat pokrok času a věcí, které jich znetvořili, a porovnáním člověka lidského s člověkem přírodním ukázat v jeho údajném zdokonalování skutečný zdroj jeho běd … křičel jsem … Vy nerozumní, kteří naříkáte na přírodu, vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi.“
„V důsledku tlaku vnějších okolností jsem ztratil panictví, až když mi bylo spíše třicet než dvacet, a to stačí, aby na muži po zbytek jeho života zůstalo něco svatozáře.“
„Kolik hlupáků po se zjištění, že děvče má krásné oči a nohy, ožení s celým zbytkem.“
„Vítr skučí ve zbytcích pažení a mračna táhnou kvapně přes měsíc.“
„Někteří lidé získávají vzdělání, aniž by chodili na vysokou školu. Zbytek získají po odchodu.“
„Vždycky čiň dobro. Některé lidi to potěší a zbytek ohromí.“
„Ano: jsem snílek. Snílek je ten, kdo může najít svou cestu pouze za svitu měsíce a jehož trestem je, že vidí rozednění dříve než zbytek světa.“
„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme „vesmír“, součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku – je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“