Týkající se: vznešenost

„Každý svět jednou skončí a vznešená smrt je přepych, který si mohou koupit i ti nejchudší.“
„V něm jsem se poprvé přiblížil tomu velkému tajemství, že všechno výjimečné a mohutné v našem žití lze dokázat jen vnitřním soustředěním, vznešenou monománií, která je ve svatém svazku s šílenstvím.“
„Pro někoho je věda vznešenou bohyní, pro jiného krávou, ze které dojí mléko.“
„Věda je jednomu vznešenou bohyní, jinému kravou, která mu dává mléko.“
„Vznešené věci jsou plny tajemství. Jedině člověk, jemuž víla podala květ lotosu, dovede projíti zavřenými branami. Ale ani ten neprojde jimi tak, jak se narodil…“
„Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“
„Ano, jsem Žid. Když se předkové tohoto vznešeného gentlemana proháněli coby brutální divoši po jednom neznámém ostrově, moji byli kněží v Šalomounově chrámu.“
„Stát je jako tělo. Funkce, které vykonává, nejsou všechny vznešené. Některé je třeba skrývat, a to právě ty nejnutnější.“
„S mnohými slovy se lidé setkávají, stejnou měrou nízkými i vznešenými; ty se však jimi nedej ani uvádět v úžas, ani se jimi nenechávej omezovat.“
„Neuznávám jiné vznešenosti, mimo lidskou dobrotu.“
„Lehkost, lehkost; posledním a nejvyšším účinkem umění je pocit půvabu. Jen ta mračnopozorná vznešenost, třeba i v schillerovském lesku a třpytu, stojí tu tragicky vyčerpaná jakožto výplod morálky! Hlubokost se má usmívat.“
„Abys stvořil nový svět, každý den potřebuješ krásu modlitby a vznešenost meditace.“
„Krásná a vznešená je smrt za vlast.“
„Každá pravda je vznešená, i ta nejskromnější.“
„Která láska je tak vznešená, aby člověka ani trochu nesváděla k některépošetilosti.“
„Čím by byla vznešenost, kdyby ji nedoprovázel obdiv; a čím porozumění, kdybychom neměli možnost změřit ji neporozuměním?“
„Člověk je vznešený tím, že ví o své ubohosti. Strom o své ubohosti neví.“
„Stará náboženství se svými vznešenými a směšnými, dobrotivými i krutými symboly nespadla z čistého nebe, nýbrž vzešla z lidské duše, která v nás žije i v této chvíli. Všechny ty věci a jejich praformy v nás žijí a mohou se na nás kdykoli se zničující silou vrhnout v podobě davové sugesce, proti níž je jednotlivec bezmocný. Naši strašliví bohové pouze změnili jméno, rýmují se teď na –ismus.“
„Ale žádný vysoko vzrostlý, vznešený strom se ještě nikdy nevzdal svých temných kořenů. Roste nejen nahoru, nýbrž také dolů. Jistě je naprosto důležité to, kam člověk jde; ale stejně důležitá mi připadá otázka: Kdo kam jde? A ono „kdo“ vždycky vede k „odkud“.“
„Šlechetnost je jenom soucit vznešených duší.“