Týkající se: výhoda

„Evropská integrace může mít smysl a přinášet členům výhody pouze tehdy, pokud zajišťování určitých veřejných statků z unijní úrovně je pro členské státy výhodnější, než jejich poskytování občanům z úrovně státní, regionální či obecní. Musíme se ptát, které typy veřejných statků to jsou a jaký konkrétní benefit přináší občanům členské země přenesení jejich zajišťování na orgány EU. Některé nalezneme snadno, o jiných můžeme vést spory.“
„Jsou lidé, které ani největší výhoda nepřiměje k tomu, aby se vzdali toho nejmenšího.“
„Manželství má tu výhodu, že v něm může člověk tělesně milovat, i když duševně nemiluje.“
„Monogamie má dvě výhody – nebudí pohoršení ani závist a odpovídá našim příjmům.“
„Vzájemné výhody jsou nejbezpečnějším základem trvalého přátelství.“
„Výhody párového života: jak si usteleš, tak si lehnu.“
„Vždycky když dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že všichni lidé na tomhle světě neměli takové výhody jako ty.“
„Stáří má také svoje výhody. Nemusí se tak ohlížet na diskrétnost.“
„Jen ten může být nestranným a moudrým pozorovatelem lidského života, kdo jej nazírá z nejpříhodnějšího postavení, z postavení, které bychom mohli nazvat dobrovolnou chudobou.“
„Cestování letadlem má proti jinému tu výhodu, že se při něm se svými spolucestujícími nudíte mnohem kratší dobu.“
„Popsat obraz je úkol, který přináleží malířství; také básník má zde výhodu proti mé Muse, jejíž oblast není tak přesně vymezena, jakož se zas prostírá do jiných hájemství a nelze tedy k naší říši tak snadno dosáhnouti.“
„Ze ztráty dobré pověsti by si lidé pranic nedělali, kdyby nebyly s dobrou pověstí spojeny mnohé hmotné výhody.“
„Výhoda štěstí oproti neštěstí je také v tom, že štěstí se nemusí druhým dokazovat.“
„Člověk zamilovaný sám do sebe má tu výhodu, že má málo soků.“
„Vyrůstat vedle Freda a George má tu výhodu, že začneš pokládat za možné úplně všechno, pokud na to máš dost silné nervy.“
„Nejvíc výhod pro lidi pramení z poznání sebe samých, kdežto nejvíce nevýhod ze špatného odhadu vlastní ceny.Kdo zná sám sebe, ví, co je pro něj výhodné, a rozezná, co může a co ne. Dělá to, čemu rozumí, opatřuje se tím, co potřebuje, a vede se mu dobře; vyhýbá se věcem, kterým nerozumí, nedělá pak chyby a unikne tomu, aby se mu vedlo špatně. Proto je takový člověk schopen odhadnout i jiné lidi, využívá jejich služeb a opatřuje si tím dobro a chrání se před zlem.“
„K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?… Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle… Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.“
„Výhodou slávy je, že jsme známi i lidem, kteří nás neznají.“
„Malá zdržení mívají někdy velké výhody.“
„Stádní konformita má jen jednu výhodu: je trvalá, netrpí křečovitými výkyvy. Jednotlivec se zavádí do šablony konformity ve věku tří až čtyř let a od té doby nikdy neztratí kontakt se stádem. I jeho pohřeb, na který pohlíží jako na poslední velkou společenskou událost svého života, je v přesné shodě se šablonou.“