Týkající se: volán

„Němci jsou velmi podivný národ. Když se jim narodí holčičky, volají: Hoch!“

„Viděl jsem houf hrobařů: tancovali držíce se za ruce a volali: vítán buď mor!“

„Musíš se snažit vyhnout se svárlivým lidem a vyhledávat lidi soudné, držet se práce, na kterou nestačíš, a nepouštět se do takové, která je nad síly a schopnosti: co děláš, hleď dělat s největší péčí a nadšením. Budeš-li takto jednat, budeš, myslím, nejmíň volán k zodpovědnosti, v nesnázích najdeš nejspíš pomoc a budeš žít bez potíží a bez nebezpečí až do vysokého věku.“

„Tu stojíme ovšem před něčím božským, co mě uvádí v radostný úžas. Kdyby tomu skutečně bylo tak, že by toto krmení cizího mláděte procházelo vší přírodou jako něco obecně zákonitého, byla by tím rozluštěna mnohá hádanka a s hlubokým přesvědčením bychom mohli říci, že se Bůh smiluje nad mladými krkavci, kteříž volají k němu.“

„Kolikrát voláme ke spáse nebe, když snadno můžeme spasit sami sebe. Osud nám dává směr a my se – jistě z hlouposti – motáme na stejném místě. Co brání nám pozvednout se do vyšších sfér?“

„Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc. Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani se neotočí.“