Týkající se: vlastnost

„Křesťané udělali z okřídlených postav anděly, kteří sloužili jako prostředníci mezi světem bohů a lidí. A měli také přilby, vlastně, pardon, svatozáře.“
„Přírodní úkazy mají od nepaměti tu nepříjemnou vlastnost, že se vyřádí, aniž by se předem ohlásily.“
„Duch v tomto světě nevznikl působením našeho mozku, ale by zde od věků přítomen. Naše myšlení je stále ještě zaostalé, dokážeme pozvednout zrak sotva nad vlastní pupek. Byli jsme teprve probuzeni a velmi pomalu se probíráme z polospánku. Přitom nepozorujeme, že mnohé na tomto světě souvisí a že se mnohé spolupohybuje v nějakém daleko širším pořádku.“
„Řeč je milované nevlastní dítě myšlení.“
„Cesta je možná společná, ale nohy mě bolí vlastní.“
„Poznejte své vlastní štěstí. Nechceš nic než trpělivost – nebo jí nazývej přitažlivějším jménem, říkej ji naděje.“
„Je to velmi často nic jiného, než naše vlastní ješitnost, která nás klame.“
„Poznejte své vlastní štěstí.“
„Přál bych si, stejně jako všichni ostatní, být naprosto šťastný; ale jako všichni ostatní, musím být šťastný mým vlastním způsobem.“
„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“
„Život je věrnost třeskutým krásám, někdy i za cenu vlastního života.“
„… já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.“
„Sex, to je nejen velká rozkoš těla, ale i jeho velká komplikace. Mimoto se od něj odvíjejí všechny dobré či zlé vlastnosti.“
„Každý muž věří, že ženy jsou nevěrné a příznivci vrtkaví, avšak vyjímá z toho svou vlastní ženu a svého vlastního příznivce.“
„Staří lidé se nestávají osamělými tehdy, když nemají někoho, kdo by s nimi jejich trápení sdílel, ale tehdy, když se starají jen o své vlastní trápení.“
„To, že dáte celé srdce jednomu člověku, vás nenutí, abyste dali druhému méně. Naopak, každý z nich pak dostává víc. Neboť milujete-li pouze svého přítele a nikoho jiného, nabízíte mu vlastně dosti malé srdce. Když ho dáte i ostatním, váš přítel na tom jedině získá.“
„Jak pohrdáme mužem, který si nevybírá manželku podle jejích vlastností, ale podle toho jak vysoké má věno! O takovém muži říkáme, že nemiluje svou ženu, ale ten finanční zisk, který mu přináší. Ale liší se v něčem vaše láska, když vyhledáváte společnost těch, kteří vám přinášejí citové uspokojení, a vyhýbáte se těm ostatním; když se pozitivně stavíte k lidem, kteří vám dávají to, co chcete a chovají se podle vašich představ, a negativně nebo lhostejně k těm, kteří tak nečiní?“
„Při čtení některých knih se zabýváme hlavně myšlenkami autora; při vnímání ostatních, výhradně s našimi vlastními.“
„Mezi důvtipem a analytickým smyslem je vlastně mnohem větší rozdíl, než mezi libovůlí fantazie a tvořivou imaginací, i když rozdíl velmi drobné povahy.“
„Mít vlastní názor je výsadou lidí, jejíchž mzda není závislá na hodnocení nadřízeného.“