Týkající se: vlastnost

„Nejkrásnější ženská vlastnost je – mlčení.“

„Hodně čtení po určitém věku odvádí mysl od jeho tvůrčích snah. Každý člověk, který čte příliš mnoho a používá svůj vlastní mozek příliš málo, spadá do líných zvyků myšlení.“

„Představujete si možná, že se dívám zpátky na své životní dílo s klidným zadostiučiněním. Ale když se na to podíváme blíž, vlastně na něm nic není. Neobsahuje jedinou koncepci, jediné pojetí, o kterém bych byl přesvědčen, že přetrvá, a já se sám sebe ptám, jestli jsem vůbec na správné cestě. Jenže současníci ve mně vidí zároveň kacíře a zároveň zpátečníka, který, abych tak řekl, přežil sám sebe.“

„V říši algebry, jíž se po století zabývali nejnadanější matematici, objevila metody, které mají nesmírnou důležitost. Čistá matematika je v jistém smyslu poezií logických myšlenek. Ve snaze dosáhnout logické krásy, jsou objevovány duchovní formule nezbytné k hlubšímu průniku do zákonů přírody… Existuje, naštěstí, několik lidí, kteří ve svém životě včas poznají, že nejkrásnější a nejuspokojivější prožitky dostupné lidstvu nepocházejí odněkud z vnějšku, ale souvisejí s rozvojem vlastního cítění, myšlení a práce jednotlivce. Skuteční umělci, objevitelé a myslitelé byli vždy lidmi tohoto druhu. Přestože životy těchto lidí probíhají nenápadně, plody jejich úsilí jsou nejcennějším přínosem, který nějaká generace může zanechat svým potomkům.“

„Látce rozumíte bezpečně teprve tehdy, když jste schopný ji vysvětlit vlastní babičce.“

„Co je významného na vlastní existenci, je si člověk sám sotva vědom, a někomu jinému by to jistě starost dělat nemělo. Co ví ryba o vodě, v níž plave po celý svůj život?“

„Úspěch v životě? To je vlastně rovnice: A = X + Y + Z. X znamená práce a Y fair play. A co Z? Z znamená držet jazyk za zuby.“

„Je málo takových, kteří se dívají vlastníma očima a cítí vlastním srdcem. Na jejich síle bude záležet, zda lidi znovu klesnou do otupělosti, kterou oslepené davy zjevně dnes považují za cíl.“

„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme „vesmír“, součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku – je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“

„Epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá.“

„Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí.“

„Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?“

„Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.“