Týkající se: viditelnost

„Když nemáš nic, nemáš co ztratit.Teď jsi neviditelný. Nemáš žádné tajemství, které bys skrýval.“
„Světlo, viditelná upomínka na neviditelné světlo.“
„Mysl je při tvorbě jako hasnoucí uhel, který jakýsi neviditelný vliv, třebas závan větru, probudí k přechodnému jasu. Tato síla vzniká zevnitř jako barva květiny, která bledne a mění se během svého vývoje. Vědomá část naší psychiky nedokáže předvídat, kdy se objeví ani kdy zmizí.“
„Osud vás činí neviditelným.“
„Mnohý text [Písma] je napsán tajným inkoustem, který musí být přiložen k ohni protivenství, aby byl viditelný.“
„Kazatel, který je v týdnu neviditelný, je v neděli neposlouchatelný.“
„…ale jen v prvních letech mládí se člověku zdá, že náhoda je identická s osudem. Později už víme, že vlastní dráha života je určena zevnitř; ať se nám jakkoliv zdá, že naše cesta se zmateně a nesmyslně odklání od našich přání, vždy nás nakonec k našemu neviditelnému cíli přece dovede.“
„Autor má být ve svém díle obsažen jako bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.“
„Bůh je neviditelný, aby mu nikdo nemohl vyčítat přetvářku.“
„Neviditelné Bytí je zdrojem energie čchi.“
„Skutečný smysl světa není ve světě, nýbrž v jeho transcendenci. Svět potřebujete jen k tomu, abyste si mohli uvědomit neviditelné Bytí.“
„Vždy jsem viděl, co bylo pro ostatní neviditelné.“
„Člověk je to, co je mu podobné. Obvykle nenávidí, a vlastní vady viditelné zvenčí ho pobuřují.“
„Vize je umění vidět neviditelné.“
„Jak nepříjemně se asi cítí socha, která na vysokém pomníku ční volně do prostoru, odevšad viditelná. To bych věru raději byl přemalá soška neznámého svatého na chalupě ve výklenku, v němž bych měl chráněna záda a pod nímž by jen jednou do roka třaslavá ruka rozsvítila svíčičku.“
„Problémy světa nemohou vyřešit skeptikové a cynici, jejichž obzory jsou omezené viditelnou realitou. Potřebujeme muže a ženy, kteří dokážou snít o věcech, které nikdy nebyly.“
„Podle jakých znaků mohu poznat církev? Musí zde být nějaký viditelný znak, skrze nějž se shromažďujeme na jednom místě, abychom slyšeli boží slovo. Proto odpovídám: nějaký znak je potřeba a také takový máme, totiž křest, chléb a především evangelium. Tyto tři znaky jsou pravé znaky křesťanů, jsou to značky a poznávací znamení. Kde vidíš křest, chléb a evangelium, tam – nehledě na místo a na lidi – je bez vší pochyby církev.“
„Právě nepřítomnost Boha ve viditelném vesmíru nutí člověka, trápeného nesmyslností vlastní existence, aby jej hledal.“
„Poněvadž nás věci vnitřního světa subjektivně ovlivňují tím mocněji, čím jsou nevědomější, je pro toho, kdo chce dosáhnout dalšího pokroku ve vlastní kultuře (a nezačíná veškerá kultura u jedince?) nezbytné, aby působení animy objektivizoval a pokusil se zjistit, jaké obsahy jsou podstatou onoho působení. Tím se přizpůsobí neviditelnému a získá proti němu ochranu. K tomuto přizpůsobení však přirozeně nemůže dojít bez ústupků podmínkám obou světů.“
„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“