Týkající se: vězení

„Když jsem byl ve vězení, byl jsem pohlcený do všech těch hlubokých knih. To svinstvo Tolstého. Lidé by to neměli číst.“
„Dokonalá diktatura bude vypadat jako demokracie, ale v podstatě to bude vězení beze zdí, odkud by vězně ani nenapadlo utíkat. Bude to vlastně systém otroctví, v němž budou otroci, díky konzumu a zábavě, své nevolnictví milovat.“
„Pokud nejsi svým vlastním palácem, svět se pro tebe stane vězením.“
„Jediní lidé, kteří protestují proti útěku, jsou žalářníci.“
„Tradice je průvodce, ne vězení.“
„Nejhezčí sny o svobodě se zdají ve vězení.“
„Strávil život ve vězení svých zásad.“
„Kdyby někdo ublížil mé rodině, kamarádovi nebo někomu, koho miluji, tak bych je snědl. Mohl bych skončit ve vězení na 500 let, ale snědl bych je.“
„Tekutiny spatřují v nádobách jen vězení, zapomínají, že je to jejich jediná možnost, jak nepřijít nazmar.“
„Blake řekl, že tělo je vězením duše vyjma toho, když je všech pět smyslů plně vyvinuto a otevřeno. Smysly považoval za „okna duše “. Pokud sex zahrnuje intenzivně všechny smysly, pak to může být něco jako mystický zážitek.“
„Spisovatelé a básníci musejí být daleko prozíravější než policisté a soudci, protože neodsuzují k vězení či k smrti, nýbrž k věčnému zatracení.“
„Navzdory svému mládí byl velmi zkušeným cestovatelem – neustále totiž cestoval z vězení do vězení.“
„Ano, můžeme konstatovat, že byl někdo poslán do vězení. Ale nikdy nemůžeme tvrdit, že trpěl jako pes.“
„Nikdy nedovolte, aby se vaše komfortní zóna stala vaším tajným vězením.“
„Člověk by měl zpravidla dbát veřejného mínění jen tolik, kolik musí, aby neumřel hladem a nedostal se do vězení, ale vše, co sahá dále, je dobrovolné podřizování zbytečnému tyranství…“
„Domov je pro dívku vězení a pro ženu donucovací pracovna.“
„Největší strach ve vězení má ředitel.“
„Celé lidstvo žije v otroctví. Každá víra je otroctví; každé náboženství, každý kostel, každá synagoga, každý chrám není nic jiného než vězení s otevřenými dveřmi. Dveře jsou záměrně otevřené, aby ve vás vyvolaly iluzi, že nejste ve vězení.“
„Kto potrestá Boha zato, že nám způsobuje utrpení? Když něco takového udělá človek, dají ho do vězení, nebo ho pověsí. Kdo pověsi Boha?“
„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme „vesmír“, součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku – je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“