Týkající se: věta

„To je doktrína, kterou kážeme; je-li člověk spasen, všechna čest má být vzdána Kristu, ale je-li zatracen, všechna vina leží na něm samotném. Shledáte, že všechna pravá teologie je shrnuta v těchto dvou krátkých větách, spasení je celé z milosti Boží, zatracení je celé z vůle člověka.“

„… já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.“

„Pábitel je každý člověk, který je taky navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, dělá věci, které slušní lidé nedělají, pábění je tedy usilování o zakázané…“

„Když jsem četl Bibli, napočítal jsem v ní větu, Neboj se‘ třistapětašedesátkrát. Myslím, že je to připomínka na každý den, abychom žili beze strachu. Abychom skutečně ŽILI.“

„Člověk se učí stále a stále se mění, proto také není tolik nesmyslu, mnoho-li se zdá, ve větě, že děti vychovávají sobě rodiče své.“

„Zapochybuj o všem alespoň jednou, i kdyby to byla věta: Dvakrát dvě jsou čtyři.“

„Přítel mi řekl: „Nepomohl mi žvanil, který mne chtěl rozptýlit přívalem slov, nepomohl mi intelektuál, který filozoficky rozebral můj případ. Pomohl mi hloubavý mlčenlivec, který pozorně vyslechl těch pět nebo šest vět, které jsem někomu chtěl říci…““

„Čtu knihu zvolna a pozorně, jako bych věděl, že je v ní jedna myšlenka, jedna věta, kterou její autor napsal jen a jen pro mne.“

„Běžná zkušenost nám praví, že knihu je nutno číst od první věty k poslední a že obraz můžeme přijmout prvním a často i jediným pohledem. Jako většina běžných zkušeností i tato je mylná. Taky obraz je nutno číst. A pokud jde o působivost, je to, řekl bych, jak kdy a jak pro koho. Jsou vnímatelé, na které působí silněji obraz a naopak – někdo je zasahován především četbou.“

„Nic na jevišti se neprožívá – je to jen a jen schopnost předesílat větě myšlenku. Říkám „jen a jen“, ale právě toto je herectví nejtěžší a základní.“

„Slovo je čisté. Nečistota věty je dílem spisovatele.“

„Věty natolik významově zatížené, až v místech čárek praskají.“

„Pane prezidente, já vás prosím, nenechte si schvalovat každou svoji větu a formulujte větu, kterou vy sám považujete za rozumnou.“

„Já jsem inspirován panem Schwarzenbergem, který v každé druhé větě říká ‚hovno.‘“

„Jestliže můj čtenář přeskočí jednu větu mého románu, nebude mu rozumět, a přece, kde je na světě čtenář, který nepřeskočí žádný řádek. Nejsem já sám největší přeskakovač řádků a stránek?“

„Jak jsem již řekl, postavy se nerodí jako živí lidé z těla matky nýbrž z jedné situace, věty, metafory, v níž jako v oříšku je uložena základní lidská možnost, o níž si autor myslí, že ji ještě nikdo neobjevil nebo o ní nikdo nic podstatného neřekl.“

„Kupodivu, lidé mluví sprostě od rána do večera, ale když slyší z rádia známého člověka, kterého si vážili, jak říká za každou větou „do prdele“, jsou jaksi zklamáni.“

„Nejhloupější věty začínají obvykle slovy: Já jsem vždycky říkal.“

„Věta je napsaná nebo vyslovená pitomost – a výjimečně i myšlenka.“

„Holou pravdu říkej holou větou.“