Všechny emodži
Hry
Citáty
Blog
Home
»
věcnost
»
Strana 5
Týkající se: věcnost
„Praotec Čech, dej mu pánbůh věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě – a on pak se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil. a posadil nás mezi Němce a Rusy. Vůl.“
„Žena je nejen věčnou, ale prvotní inspirací nejen v umění, ale ve všem konání.“
„Krása je věčnost shlížející se v zrcadle. Avšak vy jste zrcadlo a vy jste věčnost.“
„Existoval jsem celé věčnosti a hle, jsem tady; a budu existovat až do konce času, protože moje bytí nemá konce.“
„Ačkoli lilie a šípkový keř kvetou jen den, ten den je věčností prožitou ve svobodě.“
„Společným úsilím naší planetu zachráníme nebo společným úsilím zahyneme v plamenech jejího ohně, ale zachránit jí můžeme a zachránit jí musíme. Tím si zasloužíme věčný dík lidstva a, jako nositelé pochodně míru, věčné požehnání Boha.“
„Bůh je věčně mladý a potřebuje lidi, kteří jeho temperament vyzařují.“
„Obětovat svůj život, své štěstí, je vždy pouze smutnou a vyjímečnou nutností, nikoli naplněním věčného životního zákona.“
„Věčnost je dlouhá doba, zejména ke konci.“
„Co prospěje dobře žít tomu, komu není dáno žít věčně?“
„Jak hrozné je štěstí hříšníka! Zde na světě mne, Pane, řež, bij a pal, jak chceš, ale tam na věčnosti mne ušetři.“
„Quid prodest bene vivere cui non datur semper vivere? – Co prospěje dobře ‚žít‘ tomu, komu není dáno ‚žít‘ věčně?“
„Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.“
„Já však používám určitý filosofický, religionistický a historický materiál výlučně ke znázornění duševních souvislostí. Když například používám pojem Bůh nebo stejně metafyzický pojem energie, pak se tomu nemohu vyhnout, neboť jsou to obrazy, které jsou v lidské duši od počátku. Musím vždy znovu zdůraznit, že ani mravní zákon, ani pojem Bůh, ani jakékoli náboženství nenapadly člověka zvnějšku, jaksi z nebe, ale že to vše má člověk in nuce v sobě a že si to tedy také vytvořil sám ze sebe. Je tudíž naprosto liché si myslet, že k zapuzení těchto strašidel stačí pouhé vysvětlení. Ideje mravního zákona a božství patří k nevykořenitelnému vlastnictví lidské duše. Proto se každá poctivá psychologie, kterou nezaslepilo šosácké osvětářské tmářství, s těmito skutečnostmi musí vyrovnávat. Vysvětlováním ani ironií se jich nezbavíte. Ve fyzice se můžeme obejít bez obrazu Boha, v psychologii je to však zcela určitá veličina, s níž se musí počítat stejně jako s „afektem“, „pudem“, „matkou“ atd. Věčné zaměňování objektu a imaga vede přirozeně k tomu, že ve svém myšlení neumíme rozlišit mezi „Bohem“ a „imagem (obrazem) Boha“, takže se domníváme, že mluvíme o Bohu a že podáváme „teologické“ vysvětlení, když hovoříme o „obrazu Boha“.“
„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“
„(Úvahy starého umírajícího mága) Všechno je poslední dobou nějaké mizerné. (…) V ničem není ten správný život. A dni jsou taky kratší. Hmm. Něco se na nich pokazilo. Nejsou to prostě ty staré dny. Hmm. Každý z nich trvá celou věčnost, což je divné, protože dny v množném čísle letí jako splašené.“
„Jeho nadsazené a nadsazované svobody jsou omyl; jeho teorie o společnosti jako o automaticky se samoregulujícím organismu blouznění; v liberalismu však nachází výraz věčný princip evropské politické inspirace monomanií a tudíž zveličováním. –José Ortega y Gasset o liberalismu“
„Láska je věčná – její projev se může změnit, ale nikdy její podstata. Láska dovolí vidět mnohé věci klidněji, protože jen s tímto klidem se může něco podařit.“
„Smutek bude trvat věčně.“
„Věčnost génia: jeho dílo jako zázračný pyl dokáže vždy ulpět v paměti živých lidí.“
Předchozí
1
…
4
5
6
…
10
Následující