Týkající se: včela

„Manon je můj osud. Manon je můj osud.Manon je všecko, co neznal jsem dosud.Manon je první a poslední můj hřích,nepoznat Manon, nemiloval bych.Manon je motýl. Manon je včela.Manon je růže hozená do kostela.Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.Manon je rozum, který mi uletěl!Manon je dítě. Manon je plavovláska.Manon je první a poslední má láska.Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.Manon je moje umřít pro krásu.“
„V píli tě může poučovat včela.“
„Líní a prázdní lidé se podobají trubcům v úle: požírají med včel – dělnic.“
„Tělo ženy se živí pohlazením jako včela nektarem květů.“
„Vosy i včely sají týž nektar; stejný med však nesnášejí.“
„Jako včela mohu bodnout jen jednou jedinkrát.“
„Třebaže nemáš včely, ochraňuj úly.“
„Hledej. Ani včela nenajde med v každém květu.“
„Co neprospívá roji, neprospívá ani včele.“
„Na rozdíl od včel jsou lidé tvorové spíše političtí než společenští.“
„Umění se odlišuje od přírody jako tvoření od činnosti, a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo od produktu přírody jakožto účinku. Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností, aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka.“
„Žádná pořádná a chytrá včela si nedá radit od štěnice, jak pracovat.“
„Vždy mě dojme příklad malého hmyzu, například včel. Přírodní zákony nařizují, aby včely pracovaly společně, mají-li přežít. Výsledkem je jejich instinktivní smysl pro společnou odpovědnost. Nemají žádnou ústavu, policii, náboženství ani morální výcvik, ale díky své přirozenosti pracují věrně pospolu. Občas možná bojují, ale většinou žije celá kolonie ve vztahu spolupráce. Lidé na druhé straně mají ústavy, rozsáhlé právní systémy a policejní síly. Máme náboženství, pozoruhodnou inteligenci a srdce schopné milovat. Přesto však v praxi naše vynikající vlastnosti za tímto malým hmyzem zaostávají. V určitých směrech cítím, že jsem ubožejší než včely.“
„Včely máme napodobovat.“