Týkající se: vaznost

„Stojí to za to, prostě pokračovat. A zní to jako klišé a tak trochu… nevím. Myslím to vážně. Opravdu to myslím vážně, když tu sedím a říkám vám to.“

„Jsou lidé, kteří předpokládají, že vše, co se dělá s vážnou tváří, je rozumné.“

„Někteří lidé si myslí, že rozumné je všechno, co se dělá s vážnou tváří.“

„Každého poněkud zaskočí, když ho poprvé v životě někdo naprosto vážně osloví „Starý pane.““

„Humor je ventil, kterým se snáší přetlak vážnosti a myšlenka se přivede na svou náležitou temperaturu.“

„S humorem není radno žertovat: bývá míněn vážně a někdy je i černý.“

„Smích nás přechází, je-li pocit naší převahy příliš markantní a neštěstí druhé osoby vážné.“

„Humor je vážná věc.“

„Lidé si matou vážné a vážené. A nevážné považují za znevažování. Leč pravý opak je pravdou. Ti, na které dopadne laskavý paprsek humoru jsou polidštěni a povýšeni – aspoň v očích a v srdcích těch, kdo povýšení a polidštění chápou jako vnitřní proces a ne jako služební postup.“

„Vážný úkol vlády nad tolika lidmi není úkolem pro lenochy.“

„Mám vážné pochybnosti o tom, zdali to někomu v budoucnu zabrání vést útočnou válku, když se nyní rozhodneme oběsit vedoucí činitele německého národa, bez ohledu na to, jak zavrženíhodné byly zločiny, jichž se dopustili. Za celým tímto rozsudkem se skrývá duch pomsty a pomsta je zřídka právo. Ve věci práva jsme se podřídili ruskému pojetí rozhodování, že společenské procesy jsou uskutečňovány momentální politikou vlády, která je u moci, a nikoli anglosaským pojetím práva a morálky.“

„Každá politická strana se nalézá ve vážném nebezpečí, když ve snaze udržet jednotu, pořádek a úspěch, pokaždé začne potlačovat nové myšlení, nezávislé chování a rebelující část členstva. Politická strana se udrží na špici pouze vnitřním růstem. Potlačování nových proudů uvnitř strany znamená úpadek a politickou sebevraždu.“

„Youtuber se nesmí brát moc vážně a občas ze sebe musí udělat blbce. Ale nejsme placené prostitutky, které blbnou dětem hlavu. To je podle mě přehnané. Někdy mi nabídli produkty, které se do mé tvorby nehodí, například lux nebo chipsy, tak jsem to odmítl. Kdybych dělal vše, co mi nabídnou, tím bych se časem popravil. Spolupráce má potěšit youtubera, nevadit divákům a inzerent musí být spokojený.“

„Proti tomu vyvinulo vědecké krédo naší doby pověrčivou fobii vůči fantazii. Skutečné je však to, co působí. Fantazie nevědomí účinkují – o tom není dovoleno pochybovat. I ten nejmoudřejší filosof může být dokonalou obětí naprosto pitomé agorafobie. Naše famózní vědecká realita nás ani v nejmenším nechrání před takzvanou irealitou nevědomí. Něco za závojem fantastických obrazů působí, ať už tomuto něčemu dáváme dobré nebo špatné pojmenování. Je to něco skutečného, a proto se také jeho životní projevy musí brát vážně. Napřed je ale třeba překonat tendenci ke konkretizování, jinými slovy, jakmile přistoupíme k otázce výkladu, nesmíme brát fantazie doslova. Ano, pokud fantazii právě prožíváme, musíme ji brát více než doslova. Když jí však chceme porozumět, nesmíme zdání, totiž fantazijní obraz, považovat za to, co působí z pozadí. Zdání není ta věc sama, ale pouze její výraz.“

„„Seržanta?“ozval se svobodník Elánius. „No?“ „Vážně máte oko masového vraha?“ „No, musel bych prohledat kapsy nedělního obleku, ale asi ano.““

„„… Poslyš, když jsem byla děvče, málem kvůli mně skočil jeden mladík z lancreského mostu, protože jsem se k jeho lásce obrátila zády!“ „Vážně? A co se stalo pak?“ „Zachránila jsem mu život. Víš, vypadal dobře, jak tam tak stál a já si pomyslela, vždyť on má moc pěkný zadek a bylo by ho nakonec škoda….““

„Vyprskl jsem smíchy, když jsem viděl šaškovu vážnou tvář.“

„Nešťastni jsou ti, kdo nemají smysl pro žert; nemají ani smysl pro vážnost.“

„Oblast životních zájmů člověka je však daleko širší než oblast životních zájmů zvířat. Člověk musí přežít nejen fyzicky, ale také psychicky. Musí si udržet určitou psychickou rovnováhu, chce-li si zachovat schopnost vykonávat své činnosti správně. Pro člověka má všechno, co je nezbytné k udržení jeho psychické rovnováhy, stejně základní význam jako to, co slouží jeho fyzické rovnováze. Člověk má životní zájem na tom, aby si zachoval svůj základní orientační rámec. Na tom závisí jeho schopnost jednat a koneckonců jeho pocit identity. Když ho jiní lidé ohrožují idejemi, které zpochybňují jeho orientační rámec, zareaguje na ně jako na vážné ohrožení. Tuto reakci si může různě racionalizovat. Řekne třeba, že nové myšlenky jsou od základu „nemorální“, „necivilizované“, „bláznivé“ nebo cokoli jiného, co ho napadne, aby vyjádřil svůj odpor – ve skutečnosti jeho nepřátelské pocity vznikají z toho, že se cítí ohrožený. Člověk nepotřebuje jen orientační rámec, ale také objekty uctívání, které jsou životně důležité pro jeho emocionální rovnováhu. Ať jde o jakékoli hodnoty, ideály, předky, otce, matku, půdu, vlast, třídu, náboženství a stovky jiných jevů, pociťuje je jako „svaté“. Dokonce i zvyky se mohou stát posvátnými, protože symbolizují stávající hodnoty. Jedinec nebo skupina lidí pak reaguje na útok proti tomu, co je „svaté“, se stejnou zuřivostí a agresivitou, jako by šlo o ohrožení života.“

„Ti, jejichž narcismus se upíná k nějaké skupině, jsou právě tak citliví jako individuální narcisté a zuřivě reagují na každou skutečnou nebo domnělou urážku, způsobenou jejich skupině. Jejich reakce jsou ještě intenzivnější a zcela jistě uvědomělejší. Jednotlivec, není-li vážně duševně nemocný, bude mít aspoň občas pochybnosti o svém vlastním narcistickém obrazu. Příslušník skupiny takové pochybnosti nezná, protože většina lidí v jeho okolí sdílí jeho narcismus. V případě konfliktu mezi skupinami, které vzájemně útočí na svůj kolektivní narcismus, propukne na obou stranách intenzivní nepřátelství. Narcistický obraz vlastní skupiny se vystupňuje, zatímco nepřátelská skupina se zase co nejvíc snižuje. Vlastní skupina se stává obráncem lidské důstojnosti, pořádku, morálky a práva. Druhé skupině se přiřknou ty nejhorší vlastnosti: je podvodná, bez skrupulí, krutá a od základu nelidská.“