Týkající se: upřímnost

„Nikdo na světě nemá víc nepřátel než upřímný, hrdý a cituplný muž, který bere osoby a věci tak, jak jsou, a ne, jaké by chtěly být.“
„Člověk upřímný je i lehkověrný.“
„Vídám ženy nadité do liščích kožichů. Odkud tolik upřímnosti?“
„Ženy hovoří upřímně a jednají zrádně.“
„Radost svádí člověka k upřímnosti.“
„Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšný.“
„Co si myslíte, že je pro člověka největší požitek? Můžete hádat, ale hádala byste špatně, protože nejste dost upřímná. To není výtka, protože k upřímnosti je třeba sebepoznání a k sebepoznání je zapotřebí věku.“
„Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.“
„Významným nepřítelem čistého jazyka je neupřímnost.“
„Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!“
„Všechno, co není upřímné a živé, zjevuje se v groteskní podobě.“
„Je tak málo upřímných přátel! – poptávka po nich je ovšem také malá.“
„Chytrák, mazaný člověk, ten se šetří; ne-využívá všech svých sil, aby mohl otočit, popřít sám sebe. Upřímný člověk jde až k nejzazším mezím svých sil, a někdy i za ně, i s rizikem, že se dostane do nepříjemností nebo že se zesměšní; je to člověk, který se do hloubi angažuje v tom, co říká nebo dělá, a důvěřuje svému srdci natolik, že za sebou pálí mosty. Když se dostane k vytčenému cíli, je bez dechu jako maratónský válečník na konci svého běhu.“
„Politik je krutý, mstivý, sobecký, jeho vysocešlechetná duše necouvne před žádnou nízkostí. Usiluje výlučně o blaho lidu, lidmi však upřímně pohrdá.“
„Člověk, který klopí oči, není upřímný.“
„Kdo se mílí, pokládá upřímně lež za pravdu.“
„Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichotky…“
„Kočka je emočně absolutně upřímná; lidské bytosti mohou z jakéhokoli důvodu skrývat své pocity, ale kočka ne.“
„Každý by měl mít někoho, s kým by si mohl upřímně promluvit, protože někdy se člověk cítí hrozně sám, ať je sebestatečnější.“
„Jak zkažený a ošemetný je člověk, který říká: „Umínil jsem si být k tobě zcela upřímný.“ K čemu to, člověče? Takového úvodu není potřebí! Však se to ihned ukáže: na čele to musíš mít psáno, z hlasu ti to musí zaznívat a z očí vyzařovat, aby to z nich oslovený přímo vyčetl jako z pohledu milujícího. Vůbec upřímný a dobrý člověk musí být takový, že každý, jakmile k němu přistoupí, v tu chvíli to chtěj nechtěj vycítí. Strojená upřímnost je zákeřná dýka. Nic není odpornější než vlčí přátelství; toho se varuj ze všeho nejvíc! Kdo je dobrý a upřímný a dobře smýšlí, ten to má vepsáno v očích docela znatelně.“