Týkající se: ulice

„Chodil jsem jako chodí venkovan obhlížeti svá pole, od místa k místu, z ulice do ulice zkoumat, do jaké výšky může až vyhnati ta rumělková plevel, jíž je sen. Vidělo jsi, jakých metamorfos je schopna tato divoká květena, oko. A nikomu, nikomu se nepodaří vytrhati tuto zázračnou plevel, ani úskokům života, ani bídě povinností, ani těžkým botám krutých rozmarů, nikomu a ničemu.“

„Opakuji, co jsem již často řekl: raději bych, aby na mě někdo ukázal na ulici a nazval ďáblem, než knězem; neboť ač byl ďábel tak zlý, jaký byl, jen stěží se dokázal vyrovnat ve zločinech, krutostech a ničemnostech tomu, co bylo provedeno pod pláštíkem zvláštního kněžství.“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Měl jsem několik mrzutých dnů, ale teď jsem jim dokonce vděčen. Vděčím všemu, i tomu, že vše kolem mě je tak chladné a odměřené. Narůstají mi docela nové oči, které chápou život docela jinak, a když jdu večer ulicí, cítím, jak srůstám se vším. Srůstám v nový život a cítím, jak se mi chce žít.“

„Nikdy nezvedej na ulici opuštěné kotě… pokud ses předem nesmířil s tím, že se staneš jeho majetkem.“

„Chybí mi New York. Mám pořád ráda to, jak s vámi mluví lidé na ulicích – prostě vás osloví a řeknou vám, co si myslí o vaší bundě“

„Na velkých hodinách času stojí jediné slovo: NYNÍ. Po ulici POTOM dojde se k domu NIKDY.“

„S takovým chováním se z nás stanou divoši v ulicích, kde porotci a popravčí volí sami sebe. NE to je středověk. Právo a zákon se musí vysoko ctít, a když selžou zvedněte je a chtějte o to víc. Protože celá společnost všichni civilizovaní lidé nebudou mít žádné zastání.“

„Někdy se cítím mizerně, chci vyjít do ulic na nákupy a utápět se ve svých penězích… A pak mě napadá: Bože co jsem si to zase koupil?“

„Co je rovné? Čára nebo ulice může být rovná, ale lidské srdce – to ne – srdce je klikaté jako cesta, která vede přes hory.“

„Všechno je fantazie, rodina, úřad, přátelé, ulice, všechno je fantazie, vzdálenější nebo bližší, i žena: a pravdou je jen to, že tiskneš hlavu ke stěně cely bez oken a bez dveří.“

„Každý má svůj zrak a svá slova. Každý vnímá jinak ulici, film, les, člověka, všechno.“

„Všiml jsem si, že lidé, kteří tvrdí, že vše je předurčeno a my na tom nic nemůžeme změnit, se rozhlíží před tím, než přejdou ulici.“

„Jeden muž v domě je lepší než dva na ulici.“

„Bábi četla: „L. tejďkom vládne městu jako šedivá eminenc,… a nikdo si netrofá nic říct, protoše kdo by si trofnul mluvit proti zlu, které někdo dělá ve jméně Štěstí a Mýru? Všude v ulicích je klid a sekery sou nabroušené.“ Čarodějky na cestách“

„Když jsou ulice zpevněné, nemůžete najít správné cesty.“

„Lidé, kteří čtou hodně na ulici, čtou zřejmě málo doma.“

„Na počátku dvacátého století bylo tolik moudrých hlav, že by mezi nimi jablko nepropadlo. Mudrci se vyskytovali tak běžně, že o hlupáky byla krajní nouze, a jen co nějakého zvětřili, už se za ním táhla celá ulice a vážili si ho jako oka v hlavě a přidělili mu nějaký vysoký státní úřad.“

„Publikum je pro mě něco neuvěřitelně smutné, banda lidských bytostí sledujících jak se něco odehrává. … Miliony a miliony lidí, kteří sedí v kinách a u telvizi, a celou noc sledují obrazovku, reprodukci reality, zatímco skutečný svět je přímo v jejich obýváku nebo venku na ulici. Myslím, že je to nástroj synonymizovať nebo hypnotizovat lidi do jakéhosi bdělého spánku.“

„Jsem tak šťastný, že jsem vyrůstal v době, kde jsme si hráli na schovávanou a hráli jsme si na ulici s kamarády, spíše než na ipadu celý den.“