Týkající se: trapnost

„Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.— Netrpělivost srdce“

„Ostýchaví muži a nehezké ženy mají trpý úděl na tomto světě, kde je třeba hroší kůže, chce-li jím člověk projít s jakýmsi pohodlím. Tlustá kůže je věru naším mravním šatem. Bez něhož se nelze objevit v civilizované společnosti. Ubohý, udýchaný a zardívající se tvor s třesoucími se koleny a s nervózníma rukama je pro každého trapnou podívanou a ježto si neumí pomoci, čím dříve jde a pověsí se, tím lépe.“

„Máme „odejet“, jakmile život začíná vypadat povážlivě, ne docela bezpečně či trochu trapně? To přece ne, máme zůstat, máme si věci prohlédnout a riskovat nebezpečí, které z nich vychází, právě při tom se snad můžeme něčemu naučit. (Mario a Kouzelník) /Charlotta99/“

„Dvojice – to jsou dva lidé, kterým se daří dobře až večer. Partnerství začíná ráno a trvá celý den. Partnerství řeší všední, banální, nudné, trapné a tísnivé otázky – rozpočet, nákupy, zmatky, únavy, opravy bot či vymalování bytu, ledacos a všechno.“

„Myslím, že každý je divný. Všichni bychom měli oslavovat naši individualitu a neměli bychom se za ni stydět nebo se za ni cítit trapně.“

„Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.“

„Jaká chiméra je člověk! Jaká novota, jaké monstrum, jaký chaos, jaký subjekt protimluvů, jaký div! Soudce všech věcí, trapný pozemský červ. Správce pravdy, stoka nejistoty a bludu. Lesk i odpad vesmíru.“

„Dalo by se tedy stejně dobře říci, že by se člověk měl cvičit v umění mluvit sám k sobě z afektu a v jeho rámci, jako by to byl sám afekt, který hovoří bez ohledu na naši rozumnou kritiku. Dokud afekt hovoří, je třeba kritiku zadržet. Jestliže však svůj případ prezentoval, musí být stejně tak svědomitě kritizován, jako by naším protějškem byl skutečný, nám blízký člověk. A tím by to nemělo končit; výroky a námitky by se měly střídat tak dlouho, dokud se nedojde k uspokojivému závěru. Jeli výsledek uspokojivý či nikoli, o tom rozhoduje jen subjektivní pocit. Nemá přirozeně smysl si něco namlouvat. Trapná upřímnost vůči sobě a žádné ukvapené předjímání toho, co by druhá strana snad mohla říci, jsou nezbytné podmínky této techniky, jak vychovávat animu.“

„Půvab hovoru se ženami je v tom, že v něm zůstává mnoho nevyřčeného, a toto nevyřčené, které mezi muži působí trapně nebo alespoň fádně, je ve styku mezi mužem a ženou příjemné.“

„Je-li život plný běd, je trapné snášet jej. Je-li šťastný, je hrozné jej ztratit. Jedno jako druhé.“

„Žádný choulostivý dotaz dítěte není tak trapný, jako rozpaky rodičů nad odpovědí.“

„Ujmeš-li se nějaké úlohy, která je nad tvé síly, budeš se v ní trapně vyjímat a zároveň zanedbáš i tu, kterou jsi mohl zdárně splnit.“

„Řeči o milování jsou trapné jak u mladých dívek, tak u starých mužů – u prvních proto, že jim bohužel věříme, u druhých proto, že jim bohudíky nevěříme.“

„(O snech)… Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.“

„Mluvit pravdu je trapné. Ale muset mluvit lež je mnohem horší.“