Týkající se: totožnost

„Bída s chudobou není totožná. Bída je následek příčin mravních, neřestí a lehkomyslnosti.“

„Není mlhavějších dojmů, než jaké má člověk, když vnímá totožnost druhého. Každý pozná svého souseda, a přece je jen velmi málo těch, kteří dovedou zdůvodnit, proč ho poznávají.“

„Počátkem svobody je poznání, že nejste totožný se svým myšlením.“

„Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.“

„Lidské vědění a moc jsou totožné. Vědění je moc.“

„Umění a život má totožný smysl.“

„Zcela prapůvodní skutečnost, že člověk předpokládá totožnost vlastní psychologie s psychologií druhého, ztěžuje nebo znemožňuje správné pochopení ženské psýché.“

„Musíme rozlišovat mezi obsahy myšlenkového procesu a logickými kategoriemi použitými myšlením. Zatímco se obsahy našeho bdělého myšlení nepodřizují omezením prostoru a času, mají kategorie logického myšlení prostorově-časovou povahu. Tak například mohu myslet na svého otce a zjistit, že jeho postoj v určité situaci je totožný s mým. Toto zjištění je logicky správné. Jesliže však tvrdím: „Já jsem svým otcem,“ pak je toto tvrzení „nelogické“, protože neodpovídá pojmům fyzikálního světa. Z hlediska prožívání je však ta věta logická, neboť jí vyjadřuji své prožitky totožnosti se svým otcem. Logické myšlenky v bdělém stavu jsou podřízeny logickým kategorím, založeným na speciální formě existence, ve které přistupujeme k realitě v jednání. Ve spící existenci, která se vyznačuje nepřítomností dokonce i potenciálního jednání, se používají kategorie, které se vztahují k prožívání sebe sama. To platí i pro cítění. Jestliže se můj ci v bdělm stavu týká člověka, kterého jsem dvacet let neviděl, jsem si stále vědom faktu, že dotyčný není přítomen. Když o něm však sním, pak ho cítím tak, jako kdyby přítomen byl. Jestliže však říkám „jako kdyby přítomen byl“, vyjadřuji tím svůj pocit v pojmech, které odpovídají „bdělému životu“. Pro spící existenci neexistuje žádné „jako by“; příslušná osoba je přítomna.“

„Člověk, který vchází do bordelu není totožný z člověkem, který byl dekorován. Jsou to dvě složky jeho života naprosto na sobě nezávislé.“