Týkající se: svět

„Zakouším pravdu, že láska je nějak poslední a nejvyšší, k čemu se člověk může vzepnout… Chápu, že člověk, i když mu už na tomto světě nezbývá vůbec nic, může být blažený (byť i jen na okamžik), je-li ve svém nejhlubším nitru oddán obrazu milovaného člověka.“

„Vidím v tom skutečnou výzvu připojit se k této menšině (slušných lidí a světců). Neboť svět je ve špatném stavu, ale všechno bude ještě horší, pokud každý z nás neudělá to nejlepší. A tak tedy buďme bdělí – bdělí ve dvojím smyslu: Od Osvětimi víme, čeho je člověk schopen. A od Hirošimy víme, co vše je v sázce.“

„Tchyně je žena, která dává svou krásnou a hodnou dceru hnusnému a odpornému mužskému, aby spolu zplodili nejkrásnější děti na světě.“

„V úplné tmě a tichu, které mě oddělují od světa, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu. Slepota odděluje člověka od věcí – hluchota od lidí.“

„Nikdy nesklopte hlavu. Vždy ji držte vzpřímenou. Podívejte se světu přímo do očí.“

„Zdeněk Svěrák v neděli řekl, že když byl za svým kolegou před několika dny naposledy v nemocnici, Smoljak mu sdělil, že v poslední době zažil dvě velké radosti – vítězství českého hokejového týmu na mistrovství světa v Německu a to, jak dopadly volby.“

„Přestože je svět plný utrpení, je také plný toho, čím se utrpení překonává.“

„My nemusíme zachraňovat svět. Svět je dost velký na to, aby se o sebe postaral sám. Co nás musí zajímat, je, jestli si nás tu svět, ve kterém žijeme, bude nebo nebude schopen udržet.“

„Světla nikdy nebude dost. Na celém světě ho není dost, aby rozptýlilo tuhle temnotu.“

„Ó ty nový krásný světe,“ opakoval. „Ó ty nový krásný světe, který takové máš obyvatele! Poleťme hned.“„Někdy se vskutku vyjadřujete neobyčejně divně,“ pravil Bernard a díval se upřeně na mladíka ve zmateném údivu. „A vůbec, neměl byste raději počkat, až ten nový svět opravdu uvidíte?“

„Úplně nemystický svět by byl světem zcela slepým a šíleným.“

„Ty skutečně beznadějné oběti duševní nemoci najdete mezi těmi, kdo se jeví jako nejnormálnější. Mnozí z nich jsou normální proto, že se natolik dobře přizpůsobili našemu způsobu existence a jejich lidský hlas byl tak záhy po vstupu na svět umlčen, že už ani nebojují, netrpí ani nemají symptomy neurotika. Jsou normální nikoli v tom, co lze považovat za absolutní význam toho slova; jsou normální pouze ve vztahu k těžce nenormální společnosti. Jejich dokonalé přizpůsobení se této nenormální společnosti je měřítkem jejich duševní choroby. Milióny abnormálně normálních lidí, žijících bezstarostně ve společnosti, které by – pokud by to byly plně lidské bytosti – nikdy neměli být přizpůsobeni.“

„Cynická lidová moudrost tvrdí, že láska je slepá. Ve skutečnosti jsou slepí ti, kdo nemilují a tudíž nevědí, jak hezký a láskyhodný je svět.“

„Lékařská věda dosáhla takového pokroku, že nikdo na světě už není zdráv.“

„Lékařský výzkum dosáhl takových pokroků, že koneckonců už na světě není zdravého člověka.“

„Poznáš pravdu a z pravdy zešílíš.“

„Hodní a spořádaní lidé nemají ani potuchy o tom, jaký je svět ve skutečnosti.“

„Pokud nejsi svým vlastním palácem, svět se pro tebe stane vězením.“

„Přiletěl jsem na jeden den do Guatemaly. Na soukromé univerzitě Francisco Maroquín, posazené v kouzelném údolí v takové skoro džungli, jsem dostal čestný doktorát. Odskočil jsem si tam ze státní návštěvy Mexika. Přijedete tam a oni vás zavedou do knihovny, do dokumentačního oddělení, ukazují vám, co všechno tam mají, a říkají, tak jestli chcete, uděláme malou zkoušku, co je tady v rámci knihovny pod jménem … Ten šok, když zjistíte, co v té guatemalské univerzitě mají mých textů a odkazů na mé texty, je naprosto deprimující. Hned vedle jsou živé sopky. Je to Guatemala. V noci spíte a mezi třetí a čtvrtou hodinou se ozve podivný zvuk, a přestože jste nikdy u sopky nebyli a nevíte, jak má sopka dunět, tak v tom polospánku přesně víte, že to udělala sopka, že to není jiný zvuk. Svou veledůležitost bychom opravdu neměli přeceňovat. Svět je vůči nám hodně shovívavý, hodně férový a hodně pozorný. Ani nevím, jestli si to zasloužíme.“

„Západ přece jenom býval do roku 1989 trochu ostražitý (nedovolil si být úplně bezstarostný), pádem komunismu však jakákoli ostražitost zmizela. Všechno začalo být dovoleno. I bourat starý svět. Bourat starý svět chtěl v předcházejících dekádách hlavně komunismus, a proto musel Západ starý svět chtě nechtě bránit. To však pádem Berlínské zdi skončilo. Když už ten starý (dobrý) svět přestal bořit komunismus tím, že skončil, začal tuto destrukci Západ dělat sám.“