Týkající se: svědomitost

„Prostředky k zachování čistoty jsou následující: modlitba, útěk od zahálky, časté přijímání svátostí a svědomitost v drobných věcech.“

„Nic na světě není nebezpečnější, než upřímná neznalost a svědomitá hloupost.“

„Stará-li se vladař svědomitě o veřejný zájem, pomáhá tím nejlépe sám sobě.“

„Dalo by se tedy stejně dobře říci, že by se člověk měl cvičit v umění mluvit sám k sobě z afektu a v jeho rámci, jako by to byl sám afekt, který hovoří bez ohledu na naši rozumnou kritiku. Dokud afekt hovoří, je třeba kritiku zadržet. Jestliže však svůj případ prezentoval, musí být stejně tak svědomitě kritizován, jako by naším protějškem byl skutečný, nám blízký člověk. A tím by to nemělo končit; výroky a námitky by se měly střídat tak dlouho, dokud se nedojde k uspokojivému závěru. Jeli výsledek uspokojivý či nikoli, o tom rozhoduje jen subjektivní pocit. Nemá přirozeně smysl si něco namlouvat. Trapná upřímnost vůči sobě a žádné ukvapené předjímání toho, co by druhá strana snad mohla říci, jsou nezbytné podmínky této techniky, jak vychovávat animu.“

„Dřina dodává hrdosti tomu, kdo ji vykonává. Dáš-li tuhle hrdost jen v nejmenším najevo, jsi vyřízený. Svět miluje a oslavuje jen lenochy, které čas od času napadne něco hezkého, co hned za tepla naservírují. Proč? Protože pohled na lenocha uklidňuje, protože jeho ochablost a malátnost vyvolává v tom, kdo se na něj dívá, příjemný pocit nadřazenosti, a konečně, protože lenoch dotvrzuje stupidní tradici, klišé bezstarostnosti a bohémského génia, který kašle na své nadání, mrhá jím a je tak zamotaný do svých nectností, že nemá nakonec vůbec žádnou hrdost. Nemluvě o tom, že dobrým nápadům lenochovým porozumějí lidé daleko snáz než velkému, důkladnému dílu svědomitého pracovníka.“

„Manželství jest svazek svatý a bohabojný. Proto i potěšení, které z toho máme, má být zdrženlivé a vážné, spojené s trochou přísnosti. Má to být rozkoš do jisté míry rozvážná a svědomitá.“

„Kdykoli vyjdu ze dveří, narovnám se, nesu hlavu hrdě vzhůru a zhluboka se nadechnu. Dopřeji si doušek slunečního svitu, pozdravím své přátele s úsměvem a mám srdce na dlani. Neobávám se, že bych byl nepochopen a neztrácím ani minutu tím, že bych přemítal o svých nepřátelích, soustředím se na to, čeho chci dosáhnout, a aniž bych ztrácel směr, zamířím rovnou ke svému cíli. Myslím na velké a vznešené věci, kterých chci rád vykonat, a pak, jak budou plynout dny, docela mimoděk využiji, všechny příležitosti, které vedou k naplnění mých cílů, právě tak jako bere mořský korál z přílivu a odlivu svou sílu k životu. Představuju si, jaký chci být: schopný, svědomitý, užitečný, a samo myšlení mě přemění k tomu obrazu… Pamatuji si že myšlenka vládne tělu. Zachovávám si správné duševní rozpoložení, jsem odvážný, upřímný a milý. Správně myslet znamená totéž, co tvořit. Všechny věci přicházejí skrze naše touhy a naše upřímné modlitby jsou pak vyslyšeny. Stáváme se tím, nač se naše srdce pevně upnulo v představách. Narovnám se a nesu hlavu hrdě vzhůru. Jsme samými bohy v zárodku.“

„Skromnost a svědomitost bývají odměňovány jen v románech. V životě jsou využívány a pak odkopnuty.“