Týkající se: štěstí

„Nevíme, co je absolutně štěstí nebo neštěstí. Vše je v tomto životě smíšeno; neokusíme v něm žádný čistý cit, nezůstanou ve stejném stavu ani dva okamžiky. Naše duševní nálady právě tak jako naše tělesné uzpůsobení se ustavičně mění. Dobro a zlo jsou nám všem společné, ale v různé míře. Nejšťastnější je ten, kdo nejméně trpí; nejubožejší je ten, které prožívá nejméně radosti. Vždy je více utrpení než radosti: tento nepoměr je všem společný. Tedy lidské štěstí na zemi je pouze negativním stavem; třeba ho měřit podle nejmenšího množství vytrpěné zla.“
„Pozorná a dobře smýšlející vláda, která neustále bdí na tom, aby v lidech udržovala a připomínala lásku k vlasti a dobré mravy, předchází tak už zdaleka zlům, které jsou dříve či později důsledkem nezájmu občanů o osud republiky, a klade úzké meze soukromému zájmu jednotlivců, kteří svou silou oslabují stát a od nichž stát nic dobrého nemůže čekat. Všude, kde národ miluje svou vlast, respektuje zákony a žije prostě, zbývá jen málo, aby se stal šťastným. Ve veřejných záležitostech, kde štěstí hrá menší roli než v osudech jednotlivců, je moudrost tak blízká štěstí, že spolu splývají.“
„Štěstí příliš posuzujeme podle zdání, předpokládáme ho tam, kde je ho nejméně, hledáme ho tam, kde ani nemůže být, veselost je jen jeho klamavým znamením. Veselý člověk je nejednou nešťastný, chce jen splést jiných a oklamat sebe sama … Opravdová spokojenost není ani veselá, ani pošetilá … opravdu šťastný člověk, téměř nemluví, skoro se nesměje, celé své štěstí ukrývá ve svém srdci.“
„V čem tedy spočívá lidská moudrost neboli cesta k opravdovému štěstí? … spočívá v tom, že zmenšujeme převahu tužeb nad schopnostmi, a v tom, že uvádíme do úplné rovnováhy sílu a vůli. … bída netkví v nedostatku něčeho, ale v potřebě, kterou pro ně cítíme.“
„Sladké iluze, sladké přeludy. Poslední útočiště nešťastných! Ach, pokud je to možné nahraďte nám skutečnost! Jste přece ještě čímsi pro ty, pro které už štěstí neexistuje.“
„Rád bych se narodil v zemi, kde vládce a lid jednají ve společném zájmu, kde státní aparát sleduje pouze společné štěstí, což je možné pouze v případě, že lid a vládce tvoří jeden a tentýž subjekt.“
„Z vlastní zkušenosti jsem se dozvěděl, že zdroj skutečného štěstí je v nás.“
„Soucit, který máme s neštěstím nějakého člověka, neměří se podle velikosti tohoto neštěstí, ale podle citu, který projevujeme vůči tomu, kdo neštěstí snáší.“
„Bližního litujeme pouze pro takové neštěstí, o kterém víme, že i nás může postihnout.“
„Každý chce být šťastný. Aby toho dosáhl, musí především vědět, co vlastně štěstí je.“
„Člověk je jen tehdy šťasten, dokud není šťasten.“
„Zařizujeme si budoucnost podle toho, co nám vyhovuje dnes, nevědouce, zdali nám to bude vyhovovat zítra; děláme si o sobě úsudek, jako bychom byli stále stejní, a přitom se každodenně měníme. Kdo ví, zdali budeme milovat, co milujeme, chtít, co chceme… zdali probíhající změny tělesné nezmění naši duši a zdali nenalezneme své neštěstí právě v tom, co si zařizujeme pro své štěstí?“
„Láska k dětem je moje jediné štěstí.“
„Jen v šetrné ruce laskavého zahradníka kvete růže domácího štěstí, v hrubých rukou zvadne.“
„Neštěstím a bolestí se člověk očišťuje od všech trosek, jako zlato ohněm.“
„Starajíce se o štěstí druhých nacházíme své vlastní.“
„Kdyby všechna naše neštěstí byla snesena na jednu společnou hromadu, odkud by si každý musel vzít stejný díl, většina lidí by byla spokojena, kdyby si mohla odnést ta svoje vlastní.“
„Měj stále na paměti, že všechno je pomíjející. Ve štěstí nebudeš veselý a v trápení smutný.“
„Člověku, který si zlomil nohu, můžeme v jeho neštěstí pomoci tím, že ho přesvědčíme jak snadno si mohl zlámat vaz.“
„Nikdo jiný, jen já sám jsem příčinou svého pádu. Byl jsem svým hlavním nepřítelem, strůjcem svých neštěstí. Chtěl jsem příliš mnoho obejmout.“