Týkající se: srdce

„Nic není tak vzácné jako skutečně dobré srdce – ti, kteří si osobě myslí, že je mají, jsou obvykle jen buď měkké, nebo přímo slabé povahy.“
„Kdo by nevěděl,že řečníkova síla se pozná především na tom, že dovede dohnat lidská srdce ke zlosti, nenávisti a bolesti, a právě tak je i odvést od těchto hnutí a naladit je ke smířlivosti a soucitu?“
„Se dvěma láskami v srdci, k ženě a ke krásnu, není k zoufalství pražádný důvod.“
„Ach, co já vím, může každý vědět – své srdce mám ale já jediný.“
„Láska jsou dvě těla a jedna duše, dvě srdce a jeden tlukot.“
„Mnohdy nedovedu pochopit, jak ji někdo jiný může milovati, když ji já sám tak vroucně a zplna srdce miluji, nemaje nikoho krom jí.“
„První láska je krásno, které může srdce sice ihned pocítit, ale teprve později ocenit.“
„Mou pýchou je mé srdce. Kníže si mě váží pro mé vědomosti, al to, co já vím, může vědět každý, avšak moje srdce mám jen já.“
„Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo.“
„Nezabiješ! nevztahuje se jen k zabití člověka, ale k zabití všeho živého. Tento zákaz byl vepsán v lidská srdce dříve, než na hoře Sinai.“
„Nezabíjej nevztahuje se jen na vraždění člověka, ale na vše, co žije. A toto přikázání bylo zapsáno v srdci člověka ještě dříve, než bylo dáno na hoře Sinaji.“
„Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí. A potom, k tomu všemu, mít tebe za družku a děti – je snad něco víc, po čem může toužit srdce muže?“
„Lekce, které se srdce nenaučí na vlastní útraty, není dobře naučeno. Sotva nejsou z téže látky jako zkušenost.“
„Veliké duše jsou jako vysokohorské vrcholy. Pere do nich vítr, halí je mračna, ale člověku se na nich dýchá lépe a mocněji než kde jinde. Jejich ovzduší má v sobě čistotu, která smývá ze srdce nános špíny, a když se mračna rozptýlí, obsáhneš odtud pohledem celé lidské pokolení.“
„K čemu jsou krásné věci, nemůžeme-li je vidět milovanýma očima? Co dělat s krásou, ba i s radostí, neokoušíme-li je v srdci druhého?“
„Hudba – jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“
„Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí, vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely.“
„A tak se od sebe odloučili, kmet a muž, smějíce se, jako se smějí dva chlapci. Ale když Zarathustra byl samoten, promluvil takto k srdci svému: „Což je to možné! Tento stařičký světec ještě ani nezaslechl v svém lese, že bůh jest mrtev!““
„Neboť se živím, abych žil, žiji, abych dobýval a dobývám abych se vrátil a rozjímal a cítil se ve svém poklidném mlčení člověkem širšího srdce.“
„Srdce nemá vrásky.“