Týkající se: společenství

„Tolerance je prvním principem komunity; je to duch, který zachovává to nejlepší, co si všichni lidé myslí.“
„Pokud žije někdo sám, lehko se může považovat za svatého; až ve společenství pocítí, jestli je opravdu pokorný a trpělivý.“
„Není-li ti Kristus vším, není ti ničím. On nikdy nevejde ve společenství jako částečný Spasitel lidí. Má-li být něčím, musí být vším, a nebude-li vším, není ti ničím.“
„Manželství je společenstvím jednoho vládce, jedné vládkyně a dvou nevolníků, což sumárně činí dvě osoby.“
„Společenství, ve kterém bohové uchovali původní a nejčistší obraz lidstva.“
„Manželský pár je často společenstvím, jehož členové utratili samostatnost a nevyprostili se přitom ze svého osamění.“
„Proč nezůstat stále přikloněn k tomu, co nás může sjednotit a neobracet se k tomu, co nás odtrhává od hromadného společenství.“
„V lidském společenství nepotřebujeme my, lidé, o nic víc úřadů, pravidel a životních předpisů, než jich potřebují jeřábi nebo mravenci ve svém.“
„Člověk nemá na nic spolehnutí, žádné společenství ani zřízení není tak pevné, aby se při každém kroku netřáslo pod nohama, aby je nemohla ohrozit vzpoura nebo neopatrnost.“
„Nemůže být každý občan odborníkem na všechno. Ale každý občan po čertech dobře pozná, jestli žije ve stavu permanentní beznaděje a nakonec skončí u nějakých drog, anebo jestli je součástí nějakého lidského společenství, které mu v tísnivých chvílích, například když ztratí lásku, nebo mu někdo umře, které ho podrží, které je schopno mu pomoci právě proto, že má ještě nějaké lidské dimenze.“
„Lidé, jejichž životní poznatky jsou stejné, nezůstanou si na dlouho nejlepším společenstvím druh pro druha.“
„Rozum není udělán k tomu, aby se izoloval, nýbrž aby vstupoval do společenství.Reflexionen zur Anthropologie, Nr. 897, AA XV.392.“
„Je více stupňů lidského společenství. Prvním společenským svazkem je manželství.“
„Galeje nejsou tam, kde se kope krumpáčem… Galeje jsou tam, kde údery krompáče nemají smysl, nespojují toho, kdo kope, se společenstvím lidí.“
„Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.“