Týkající se: společenskost

„Základní starost o druhé v našich osobních i společenských životech výrazně napomáhá k vytvoření lepšího místa na tomto světě, jak o tom tak vášnivě sníme.“

„Člověk je společenský tvor, který nenávidí své bližní.“

„O názorech pánů profesorů [hostitelé pana Klause] se již bavit nebudeme. Pokud se týká zákona na ochranu prezidenta a zákona o policii, tyto zákony jsou bezvýznamné a v praxi se nepoužívají.–reakce na otázky: „Pane ministerský předsedo, plně souhlasím s názory profesorů Holmese a Einsteina, kteří dávají na první místo vyřešení otázek ústavních, politických a společenských před řešením otázek ekonomických. Mám tři otázky, které s tím souvisejí. První: Kdy zrušíte zákon, podle nějž kdokoliv usvědčený z pomlouvání prezidenta či parlamentu může být uvězněn až na dva roky?““

„S přírodními vědami nemá environmentalismus fakticky nic společného — a co je ještě daleko horší — se společenskými vědami, ač se pohybuje na jejich teritoriu, bohužel také ne.“

„O vážné společenské komentáře se ani nepokouším.“

„Nespravedlnost působí nevyčíslitelné společenské škody.“

„Jeho společenské postavení lze charakterizovat jako postavení mimo hru.“

„Člověk je (ne)tvor společenský.“

„Rovnost podle zákona ještě není rovností v životě. My potřebujeme, aby pracující žena dosáhla rovnosti s pracujícím mužem nejen podle zákona, ale také v životě. To si vyžaduje, aby se pracující ženy čím dále tím více zúčastňovaly na správě společenských institucí, na správě státu.“

„Karikatura je společenská kritika. Svoboda karikatury je svoboda myšlení, svoboda projevu.“

„Mám vážné pochybnosti o tom, zdali to někomu v budoucnu zabrání vést útočnou válku, když se nyní rozhodneme oběsit vedoucí činitele německého národa, bez ohledu na to, jak zavrženíhodné byly zločiny, jichž se dopustili. Za celým tímto rozsudkem se skrývá duch pomsty a pomsta je zřídka právo. Ve věci práva jsme se podřídili ruskému pojetí rozhodování, že společenské procesy jsou uskutečňovány momentální politikou vlády, která je u moci, a nikoli anglosaským pojetím práva a morálky.“

„Nerozum a demagogie jsou objekty, na které se člověk spolehnout nemůže. Mnozí vedoucí politikové jsou společensky bezvýznamní, charakterově podlí a pro svůj úřad naprosto nepřipravení. Někteří z nich jsou pouze levní demagogové, jiní zbohatlíci, kteří svůj politický mandát prostě koupili. Je dost i těch, kteří se řídí pouze nízkými stranicko-politickými předsudky a jinak nevědí zhola nic.“

„Lidstvo má hlubokou potřebu objevovat, učit se, poznávat. A také jsme společenští tvorové. Je pro nás důležité vědět, jestli jsme ve tmě vesmíru sami.“

„Lidi, jež známe jen zpola, neznáme vůbec. Věcem, jimž rozumíme jen ze tří čtvrtin, nerozumíme vůbec. Tyto dvě úvahy stačí ke zhodnocení veškeré společenské konverzace.“

„Radost činí člověka společenským tvorem, hoře ho nutí vrhat se střemhlav do sebe sama.“

„Dokonce ještě v osmnáctém století narážíme na zákony, které zakazují kupci přebírat svému konkurentu zákazníky tím, že se bude snažit o přitažlivější vzhled svého krámu, nebo že vychválí své zboží ke škodě druhého obchodníka. Teprve s plným rozvinutím kapitalismu – stejně jako ve starších srovnatelných společenských systémech, například ve starém Římě – se chtivost začala šířit jako hlavní motiv jednání mezi rostoucí počet občanů. Přesto je chtivost – snad vzhledem ke stále živým náboženským tradicím – motivem, k němuž se málokdo přizná přímo. Tento rozpor byl odstraněn tím, že se chtivost začala interpretovat jako sledování vlastního zájmu.“

„Stádní konformita má jen jednu výhodu: je trvalá, netrpí křečovitými výkyvy. Jednotlivec se zavádí do šablony konformity ve věku tří až čtyř let a od té doby nikdy neztratí kontakt se stádem. I jeho pohřeb, na který pohlíží jako na poslední velkou společenskou událost svého života, je v přesné shodě se šablonou.“

„Jestliže je pravda, jak jsem se pokusil ukázat, že láska je jedinou rozumnou a uspokojivou odpovědí na problém lidské existence, pak každý společenský řád, který vývoj lásky relativně vylučuje, musí v delší perspektivě zaniknout svým vlastním rozporem se základními potřebami lidské přirozenosti.“

„Ještě jednou zopakujme, že životu nepřátelské vášně představují odpověď na existenciální potřeby člověka stejně jako vášně život podporující. Oba typy vášní jsou hluboce lidské. První z nich se vyvíjejí za podmínek, kdy neexistují předpoklady pro uskutečnění těch druhých. Destruktivní člověk může být označen za zlého, protože destruktivita je zlo, přesto zůstává člověkem. Neklesl na úroveň zvířete, není motivován zvířecími instinkty, nemůže změnit strukturu svého mozku. Mohli bychom ho považovat za postiženého existenciálním selháním, za člověka, kterému se nepodařilo rozvinout se podle svých možností a být produktivní. To, jak člověk v tomto ohledu dopadne, závisí v podstatě na tom, zda jsou mu dány společenské podmínky růstu nebo ne. Současně musím dodat, že když říkám, že společenské okolnosti jsou zodpovědné za vývoj člověka, nechci tvrdit, že člověk je bezmocným objektem zevních okolností. Faktory prostředí podporují nebo brzdí vývoj určitých vlastností člověka a určují hranice, v nichž člověk jedná. Přesto však lidský rozum a vůle zůstávají jak individuálně, tak ve společenském měřítku velice mocnými faktory. Dějiny nevytvářejí člověka; člověk se vytváří v procesu dějin sám. Jen dogmatické myšlení, pramenící z lenosti ducha i srdce, se snaží vytvářet zjednodušující černobílá schémata, která brání každému skutečnému porozumění.“

„Demokracie zůstává nakonec nejlepší nadějí na rozšíření sféry společenské moci.“