Týkající se: směr

„Spirála má totiž tu vlastnost, že jak se po ní jednou vydáte směrem dovnitř, nikdy neskončí. Jen se pořád a donekonečna utahuje.“

„Kde v půli život náš je se svou poutí, procházet musel jsem tak temným lesem, že pravý směr jsem nemoh uhodnouti.“

„Lidé jsou ve všech směrech lepší, než se zdají.“

„Nejsem učitelem, jsem jen ukazatelem směru. Ukázal jsem cestu sobě i jiným.“

„Kdykoli vyjdu ze dveří, narovnám se, nesu hlavu hrdě vzhůru a zhluboka se nadechnu. Dopřeji si doušek slunečního svitu, pozdravím své přátele s úsměvem a mám srdce na dlani. Neobávám se, že bych byl nepochopen a neztrácím ani minutu tím, že bych přemítal o svých nepřátelích, soustředím se na to, čeho chci dosáhnout, a aniž bych ztrácel směr, zamířím rovnou ke svému cíli. Myslím na velké a vznešené věci, kterých chci rád vykonat, a pak, jak budou plynout dny, docela mimoděk využiji, všechny příležitosti, které vedou k naplnění mých cílů, právě tak jako bere mořský korál z přílivu a odlivu svou sílu k životu. Představuju si, jaký chci být: schopný, svědomitý, užitečný, a samo myšlení mě přemění k tomu obrazu… Pamatuji si že myšlenka vládne tělu. Zachovávám si správné duševní rozpoložení, jsem odvážný, upřímný a milý. Správně myslet znamená totéž, co tvořit. Všechny věci přicházejí skrze naše touhy a naše upřímné modlitby jsou pak vyslyšeny. Stáváme se tím, nač se naše srdce pevně upnulo v představách. Narovnám se a nesu hlavu hrdě vzhůru. Jsme samými bohy v zárodku.“

„Když setrváváš na povrchu svého bytí, celá tvá existence je povrchní. Pokud tvou energii neovládají impulzy zraku, sluchu a hmatu, otáčí se pomalu k tvému nitru. Postupně se tak tvůj vnitřní zrak stává citlivým na duchovní světlo, k jeho spatření, poznání a udržení. Jakmile prozřeš, zůstaneš prost všech nároků vlastní vůle. Když se vracíš do svého nitra, stáváš se mistrem. Když se budeš pohybovat směrem ke svému povrchu, můžeš zůstat otrokem.“

„K tomu, abychom jasně viděli, často stačí změnit směr pohledu.“

„Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem.“

„Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že se díváme stejným směrem ven.“

„Vždy mě dojme příklad malého hmyzu, například včel. Přírodní zákony nařizují, aby včely pracovaly společně, mají-li přežít. Výsledkem je jejich instinktivní smysl pro společnou odpovědnost. Nemají žádnou ústavu, policii, náboženství ani morální výcvik, ale díky své přirozenosti pracují věrně pospolu. Občas možná bojují, ale většinou žije celá kolonie ve vztahu spolupráce. Lidé na druhé straně mají ústavy, rozsáhlé právní systémy a policejní síly. Máme náboženství, pozoruhodnou inteligenci a srdce schopné milovat. Přesto však v praxi naše vynikající vlastnosti za tímto malým hmyzem zaostávají. V určitých směrech cítím, že jsem ubožejší než včely.“

„Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit akce, kde je tolik mladých lidí odhodlaných posouvat svět tím správným směrem. Oceňuji, že program nenabízí jen zábavu, ale i možnost rozšířit si obzory díky nejrozmanitějším aktivitám.“

„Lidé ušlechtilí jen těžko mohou uvěřit v něco zlého, v lidský nevděk, musí dostat tvrdé lekce, aby poznali, jak nesmírná je lidská zkaženost. Když pak jest jejich výchova v tomto směru dovršena, pozdvihují se k shovívavosti, která je vlastně nejvyšším stupněm opovržení.“

„Kolikrát voláme ke spáse nebe, když snadno můžeme spasit sami sebe. Osud nám dává směr a my se – jistě z hlouposti – motáme na stejném místě. Co brání nám pozvednout se do vyšších sfér?“

„Všichni toužíme po štěstí. Ale když se vydáme na cestu, klopýtáme ve tmě. Riskujeme, že si spleteme směr, nebo, že dokonce půjdeme na opačnou stranu. Ba co víc, pokud po chybné cestě postupujeme dále, můžeme se svému cíli ještě více vzdálit. Čím více se tedy snažíme štěstí nalézt, tím obtížněji k němu dospíváme.“

„Jak mohu jít vpřed, když nevím, kterým směrem se dívám?“