Týkající se: slast

„Člověk, chce-li být svrchovaně dobrý, musí mít silnou a bohatou obraznost; musí se umět vžít do druhého a do mnoha jiných. Strasti a slasti jeho bližních musí se stát jeho vlastními. Představivost je velkým nástrojem dobra; a poezie k tomu notně přispívá.“
„Láska je požitek, sex je slast, chlapi jsou dobytek, at‘ žije chlast!!!“
„Soulož by neměla být dílem okamžiku, živelným vybitím, poskytujícím záblesk slasti. Měla by naopak být promyšleným konáním, poskytujícím zaměstnání na celý večer.“
„A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jen když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom nezná větší slast než-li milovati vlast.“
„Dvořit se přátelům mocných je slastí pro nezkušené, zkušený strach má.“
„Počátek a kořen všeho dobra je slast žaludku; i moudrost a vyšší projevy života na ní závisí…“
„Žádná slast není sama o sobě zlem, ale důsledky, které působí některé slasti, přinášejí s sebou zmatky mnohokrát větší, než jsou tyto slasti.“
„Každý život se stane bohatým a rozkvete teprve rozpolcením a rozporem. Co by byl rozum a střízlivost bez znalosti opojení, co by byla slast smyslu, kdyby za ní nestála smrt, a co by byla láska bez věčného smrtelného nepřátelství pohlaví?“
„Lože je místo, kde bujnosti třeba: tož naplň je vždycky všemožných rozkoší slastí, na něm vždy odlož svůj stud.“
„Nechať žena pocítí slast lásky až do dřeně kostí, oba ať způsobem stejným pokaždé blaží ta věc… Věř mi, že vrcholná rozkoš se nikdy uspíšit nemá, nýbrž průtahem dlouhým zvolna se přivábit má.“
„Láska přináší zpočátku slast, ale na konci bolest srdce.“
„napsáno po osmém pivu, kdy mistrova mysl již lehce ochabovala“
„Je každou noc a každý den / Někdo k bídě narozen / Je každý den a každé noci / Někdo zrozen k slasti žhnoucí“
„Slast a štěstí, to je pouze něco negativního, totiž nepřítomnost bolesti. Bolest je vlastní realitou života.“
„Láska je jako život – když trvá příliš dlouho, žije se ještě pro strasti, ale už ne pro slasti.“
„Slasti lásky postupuju od disticha k čtyřverší, od čtyřverší k sonetu, od sonetu baladě, od balady k ódě, od ódy ke kantátě a od kantáty k dithyrambu. Manžel, jenž dithyrambem začíná, je hlupák.“