Týkající se: rozum

„Nezlob se, nenaříkej a využij svého rozumu.“
„Jako člověk miluji rozum, ale jako umělec nenávidím rozumné věci.“
„Ten nejhorší druh neřesti, jehož se lze v lásce dopustit, je deklarovat city na úroveň rozumu.“
„Dřina zachraňuje krev, krev zachraňuje životy. A zdravý rozum zachraňuje obojí.“
„Srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří.“
„Kdo se snaží svou náruživost uzdou rozumu ovládati poznávaje, že povznáší se nad zvíře jenom tou měrou, kterouž užívá svého rozumu: totě pravý člověk.“
„Následovat srdce je jednoduché. Následovat rozum je těžké.“
„Hleď si udržet jasnou hlavu za všech okolností, když má člověk rozum, má si ho vážit a ne ho zahazovat pro pokleslost nervů.“
„Vzal sice rozum do hrsti, ale nestálo to za to.“
„Závratě lásky nejsou výsledkem probuzené přitažlivosti, ale spícího rozumu.“
„Kdo zabíjí člověka, zabíjí rozumnou bytost. Kdo však zabíjí dobrou knihu, zabíjí rozum sám.“
„Tajemství nejmenších přirozených radostí přesahuje rozum.“
„Rozum nepochopí zájmy srdce.“
„Rozum nás klame častěji než příroda.“
„Srdce produkuje myšlenky, jež jsou rozumu nepochopitelné.“
„Velké duchovní vlastnosti málokdy dopomohou manželství ke štěstí, protože zřídka kdy zapůsobí. Zato malé pozornosti a zvyklosti a ústupný rozum jsou základem štěstí.“
„Manon je můj osud. Manon je můj osud.Manon je všecko, co neznal jsem dosud.Manon je první a poslední můj hřích,nepoznat Manon, nemiloval bych.Manon je motýl. Manon je včela.Manon je růže hozená do kostela.Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.Manon je rozum, který mi uletěl!Manon je dítě. Manon je plavovláska.Manon je první a poslední má láska.Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.Manon je moje umřít pro krásu.“
„Přestanu-li kázat o spáse skrze víru v Ježíše, zavřete mě do blázince, neboť si můžete být jisti, že jsem přišel o rozum.“
„Člověk může srdcem milovat, ale jen rozumem být šťasten.“
„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“