Týkající se: rok

„Jsem pomalý čtenář, ale většinou se dostanu za rok přes sedmdesát nebo osmdesát knih, většinou beletrie. Nečtu je, abych studoval řemeslo, ale protože mě to baví.“
„Potřebujeme dva roky, abychom se naučili mluvit, a padesát let, abychom se naučili mlčet.“
„Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto.“
„Napište do svého srdce, že každý den je nejlepší den v roce.“
„Když si budete s někým hodinu hrát, dozvíte se o něm víc, než kdybyste s ním rok diskutovali.“
„Manželství – tři týdny zbožňování, tři roky hádek, a třicet let tolerance.“
„To co trvá vybudovat roky, může být zničeno přes noc. Přesto budujte!“
„Letos jsem hvězdou, ale co budu příští rok? Černá díra?“
„V Timesech psali, že sexappeal končí 4 roky po svatbě. V Timesech to musí vědět.“
„Jednou si vzpomeneš na ty útrapy v průběhu let, ale budeš na ně vzpomínat v dobrém.“
„Nikdo není tak stár, aby si nemyslel, že může žít ještě aspoň rok.“
„Nezkušen v svém temnu zůstaň, slepě žij si ke dni ze dne, plných tři tisíce roků v oko-li ti nepohlédne.“
„(O snech)… Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.“
„Je to tak: čím horší neřád, tím víc se má k světu.“
„Buďte uctivý před úsvitem. Nemyslete na to, co bude o rok nebo o deset let. Myslete na dnešní den.“
„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“
„Alespoň jednou za rok navštiv místo, kde jsi nikdy předtím nebyl.“
„Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít.“
„Kdybychom po celý rok hráli jako o svátcích, byl by sport zrovna tak nudný jako práce.“
„Lidi jako já si svojí takzvanou genialitu uvědomí kolem desátého roku. Jako kluk jsem se vždycky divil: jak to, že mě ještě nikdo neobjevil?“