Týkající se: rakev

„Milujeme-li, jsme zranitelní. Milujte cokoliv, a vaše srdce se bude určitě trápit a nejspíš bude zlomeno. Chcete-li si být jisti tím, že si je zachováte nedotčené, nesmíte je dát nikomu, dokonce ani zvířeti. Pečlivě si své srdce obalte koníčky a drobnými požitky. Vyhněte se všem závazkům. Bezpečně je uzamkněte v klenotnici nebo v rakvi svého sobectví. Ale v této klenotnici – bezpečné, temné, nehybné, bez přístupu vzduchu – se změní. Nebude zlomeno; stane se nezlomitelným, neproniknutelným, nevykupitelným. Alternativou tragédie, nebo přinejmenším toho, že budete tragédii riskovat, je zatracení. Jediným místem mimo nebe, kde můžete být dokonale bezpečni před všemi nebezpečími a zmatky lásky, je peklo.“

„I ten, kdo sedával na dvou židlích, líhával ve dvou postelích a sloužíval dvěma pánům, končí v jedné rakvi.“

„Víko rakve není ze strany uživatele ozdobené.“

„Jen si všimněte: u některých lidí se ideály člověka vejdou do normalizované rakve.“

„Nezastaví se, dokud ta rakev nepadne.“

„Ta licoměrnost! Natírají rakve jen zvenčí.“

„Člověk – občan se rodí, žije a umírá jako otrok; když se narodí, sešněrují ho do povijanu, když zemře, zatlučou ho do rakve; dokud nosí lidskou podobu, věčně je poután nějakými nařízeními.“