Týkající se: přístup

„Všechno může být převzato od člověka, až na jednu věc: poslední z lidských svobod – zvolit si přístup člověka za všech daných okolností, zvolit si vlastní cestu.“

„Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít ‚poslední lidskou svobodu‘ – vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.“

„Milujeme-li, jsme zranitelní. Milujte cokoliv, a vaše srdce se bude určitě trápit a nejspíš bude zlomeno. Chcete-li si být jisti tím, že si je zachováte nedotčené, nesmíte je dát nikomu, dokonce ani zvířeti. Pečlivě si své srdce obalte koníčky a drobnými požitky. Vyhněte se všem závazkům. Bezpečně je uzamkněte v klenotnici nebo v rakvi svého sobectví. Ale v této klenotnici – bezpečné, temné, nehybné, bez přístupu vzduchu – se změní. Nebude zlomeno; stane se nezlomitelným, neproniknutelným, nevykupitelným. Alternativou tragédie, nebo přinejmenším toho, že budete tragédii riskovat, je zatracení. Jediným místem mimo nebe, kde můžete být dokonale bezpečni před všemi nebezpečími a zmatky lásky, je peklo.“

„Skrze přítomný okamžik získáváte přístup k samotné energii života, která se tradičně nazývá Bůh. V momentě, kdy se od ní odvrátíte, Bůh se z vašeho života vytratí a zůstane vám jen mentální konstrukce Boha, v níž jedni věří a jiní popírají. Ale i víra v Boha je chabou náhražkou Boha jako živé skutečnosti, která se projevuje v každém okamžiku života.“

„Pramen mládí existuje! Nalézá se v tvé mysli, v tvém nadání, v tvůrčím přístupu ke světu a v lásce k blízkým lidem. Naučíš-li se čerpat z tohoto zdroje, zvítězíš nad věkem.“

„V holubníku bylo dost těsno, přestože do něj byl holubům přístup odepřen. Jenže vždycky se najde alespoň jeden z holubů, který se nějakým způsobem proklove i přes drátěné pletivo. Ten teď seděl v nejodlehlejším koutku a vzpomínal na dobu, kdy byl obrovským ještěrem, který by dokázal tyhle mizerné opičí potomky slupnout jako malinu.“

„Zabýváme se ještě problémem modlářství my? Jedině když zjistíme, že nějací „primitivové“ uctívají ka­menné a dřevěné modly. Jsme přesvědčeni, že my sami jsme něco takového dávno překonali, poněvadž nevidíme ve společnosti uctívání žádných tradičních symbolů modlářství. Zapomínáme, že podstatou modlářství není uctívání té či oné modly, ale že jde o specifický lidský postoj. Tento přístup lze popsat jako zbožštění věcí či částečných aspektů světa a pod­řizování se takovým věcem. Opakem je přístup, kdy věnujeme život uskutečnění nejvyšších principů lid­ské existence, lásce a rozumu, abychom se stali tím, kým potenciálně jsme, bytostí stvořenou k podobě Boží. Modly nejsou pouze sochy z kamene či dřeva. Slova se mohou stát modlou a stroje se mohou stát modlou. Také vůdci, stát, moc a politické skupiny se jí mohou stát. Věda a názor druhého člověka se mo­hou stát modlou a pro řadu lidí se stal modlou Bůh.“

„Nepopírejte klasický přístup, jednoduše jako reakci, nebo si vytvoříte další vzor a uvězníte se v něm.“

„Přístup k moci by měl být zakázán těm, kteří jí milují.“

„Čím jsem starší, tím víc se mi potvrzuje, že být pesimistou je naprosto správný přístup k životu. Přišel jsem na to už někdy v pěti letech a od té doby se nestalo nic, co by můj názor vyvrátilo.“

„Význam věcí neleží ve věcech samotných, ale v našem přístupu k nim.“

„Ryzí soucítění je založeno na jasném uznání faktu, že druzí – podobně jako my sami – chtějí štěstí a že mají právo překonat utrpení. Na tomto základě člověk získává zájem o blahobyt druhých, ať je jeho přístup jakýkoli. To je soucítění.“

„Slabost v přístupu se stává slabostí charakteru.“