Týkající se: příslušnost

„Jen své nitro důkladně prozkoumej a zjistíš, že vše, co znáš, je ve srovnání s tím, co neznáš, jako potůček, který vysychá za letních veder, ve srovnání s oceánem. (…) Kolik je v přírodě věcí, k jejichž pojmenování nám chybějí příslušná slova!?“

„Je-li muž v pokušení oženit se s 300HP, nesmí zapomenout, že příslušnou ženu nemůže odstavit do garáže nebo ji nechat běžet naprázdno.“

„Co se kurýrování týče, učinili jsme již příslušná opatření. Řídíme se heslem: blíž k přírodě – jen žádné drahé medicíny! Člověk je mechanismus docela prostý: když umře, umře bez nich – když se uzdraví, uzdraví se i bez nich.“

„Ti, kdož vám tvrdí, že pití vína je zlozvyk pohanský, nepříslušný křesťanu, zapomínají na první zázrak Kristův v Káni Galilejské. Proměnil tehdy víno ve vodu, či to bylo obráceně?“

„Náboženská příslušnost je to, co mnoho lidí odděluje od Boha.“

„Stín odpovídá negativní jáské osobnosti, zahrnuje tedy všechny ty vlastnosti, jejichž existence je trýznivá a politováníhodná. V tomto případě jsou stín a anima, protože jsou oba nevědomí, spolu kontaminovány, což sen znázorňuje jako „manželství“. Jestliže je existence animy (nebo stínu) uznána a nahlédnuta, dojde k oddělení obou postav, jako se to stalo v našem případě. Přitom stín je rozpoznán jako příslušný k já, anima ale jako nikoli příslušná k já.“

„Každý trpí v posledku tím, že ztratil to, co živoucí náboženství svým věřícím ve všech dobách dávalo, a nikdo není skutečně uzdraven, kdo znovu nedosáhl svého náboženského postoje, což s konfesí nebo příslušností k církvi přirozeně nemá nic společného.“

„Když důsledně nebudete dodržovat nějaká pravidla, minimálně v polovině případů je příslušní lidé upraví tak, že se na vás nebudou vztahovat.“

„Musíme rozlišovat mezi obsahy myšlenkového procesu a logickými kategoriemi použitými myšlením. Zatímco se obsahy našeho bdělého myšlení nepodřizují omezením prostoru a času, mají kategorie logického myšlení prostorově-časovou povahu. Tak například mohu myslet na svého otce a zjistit, že jeho postoj v určité situaci je totožný s mým. Toto zjištění je logicky správné. Jesliže však tvrdím: „Já jsem svým otcem,“ pak je toto tvrzení „nelogické“, protože neodpovídá pojmům fyzikálního světa. Z hlediska prožívání je však ta věta logická, neboť jí vyjadřuji své prožitky totožnosti se svým otcem. Logické myšlenky v bdělém stavu jsou podřízeny logickým kategorím, založeným na speciální formě existence, ve které přistupujeme k realitě v jednání. Ve spící existenci, která se vyznačuje nepřítomností dokonce i potenciálního jednání, se používají kategorie, které se vztahují k prožívání sebe sama. To platí i pro cítění. Jestliže se můj ci v bdělm stavu týká člověka, kterého jsem dvacet let neviděl, jsem si stále vědom faktu, že dotyčný není přítomen. Když o něm však sním, pak ho cítím tak, jako kdyby přítomen byl. Jestliže však říkám „jako kdyby přítomen byl“, vyjadřuji tím svůj pocit v pojmech, které odpovídají „bdělému životu“. Pro spící existenci neexistuje žádné „jako by“; příslušná osoba je přítomna.“

„Mluvení o víře je způsob, jak maskovat, že Židy necharakterizuje jejich víra, nýbrž příslušnost k židovské národnosti. Musíme se znovu naučit být hrdí na naši minulost a znova se dopracovat k vědomí, že jsme národ s přirozeným kulturním posláním; jen tak v sobě zase upevníme pocit vzájemné pospolitosti.“