Týkající se: přirození

„Nikdy jsem nestudoval tanec. Vycházelo to ze mě přirozeně. Pořád jsem tancoval, když jsem byl malý. Nikdo mě nemohl uklidnit. Je to jako přirozený instinkt“
„Nejdůležitější věcí v mém životě je svoboda a rovnost. V každém člověku je stejná píseň v jeho srdci, která říká, že touží po volnosti, po tom být jedinečný. To je přirozený pocit každého dítěte, být volný jako vítr a být kamarád s ostatními. Všechny problémy na světě jsou způsobeny tím, že zapomeneme na tento pocit! Chtete-li být svobodní, buďte svoji“
„Soucit je první cit, který se podle přirozeného řádu dotýká lidského srdce.“
„Každý člověk chce být šťastný, ale aby takový mohl být, nejprve musí vědět, co je štěstí. Štěstí přirozeného člověka je tak jednoduché jako jeho život. Spočívá v tom, aby netrpěl, aby byl zdravý, svobodný a měl, co potřebuje. Štěstí morálního člověka je něco jiného …“
„Nikdy nemáme dětem ukládat trest, jen abychom trestali, ale že trest musí vždy přijít jako přirozený následek špatného činu.“
„Existovat znamená tolik jako cítit, naše citlivost byla zajisté starší než naše inteligence a dříve jsme měli city, než představy. Ať je příčina našeho bytí jakákoli, postarala se o naše zachování tím, že dala naší přirozenosti přiměřené city; a nedá se popřít, že alespoň ty jsou nám vrozené. „“
„Lidé nejsou od přírody ani králové, ani velmoži ani dvořané, ani boháči; všichni se rodí nazí a chudí; všichni podléhají životním strastem, útrapám, zlu, potřebám, bolestem všeho druhu; nakonec všichni jsou odsouzeni k smrti. Všechno toto je opravdu lidské; žádný smrtelník není z toho vyňat. Začněte tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od ní neoddělitelné, co tvoří podstatu lidskosti.“
„Pokud chceme vychovat přirozeného člověka, to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem.“
„Celý zbytek dne jsem bádal a bloudíc hlubokým lesem, nacházel jsem tam obraz prvních dob… odkrývál jsem malé lidské lži; osmělil jsem se odhalit v celé jejich nahotě přirozenou lidskou povahu, sledovat pokrok času a věcí, které jich znetvořili, a porovnáním člověka lidského s člověkem přírodním ukázat v jeho údajném zdokonalování skutečný zdroj jeho běd … křičel jsem … Vy nerozumní, kteří naříkáte na přírodu, vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi.“
„Není snadné rozlišit, co je v současné lidské přirozenosti původní a co umělé, a je dobré znát stav, který již neexistuje, který snad ani nebyl, který pravděpodobně už nikdy nenastane, o kterém však musíme mít nutně správný pojem, abychom správně posoudili svůj současný stav…“
„Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost.“
„Nejstarší přirozenou společností je rodina.“
„Bereme-li výraz demokracie v přísném slova smyslu, pak nikdy pravá demokracie neexistovala a nikdy nebude existovat, protože je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a malý počet byl ovládán.“
„Člověk – tvor od přirozenosti vrtkavý.“
„Příteli, nezacházej s dětmi při učení násilně, nýbrž ať se učí formou hry, abys také lépe mohl pozorovat, k čemu se kdo svou přirozeností hodí.“
„Nedostatek aktivity ničí přirozený stav člověka, zatímco pohyb a fyzická námaha ho vylepšují.“
„Lidská přirozenost nemá lepšího pomocníka než lásku.“
„Morálně praktický rozum v nás – vyslovuje následující nesmlouvavé veto: Nesmí být žádná válka, ani mezi jednotlivci v přirozeném stavu, ani mezi jednotlivými státy, které ač v nich vnitřně vládne zákon, žijí dosud v podmínkách bezzákonnosti ve vnějších vzájemných vztazích, neboť válka není způsobem, jímž by kdokoli mohl prosadit svá práva.“
„Umění se odlišuje od přírody jako tvoření od činnosti, a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo od produktu přírody jakožto účinku. Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností, aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka.“
„Čím je člověk větší, tím méně musí mít vůle, závisí na událostech a okolnostech… Prohlašuji se za největšího otroka z lidí. Můj pán je bez citu, tím pánem je přirozenost věcí.“