Týkající se: pravda

„Pravda není dogma, jež mozek vyměšuje jako stěny krápníky. Pravda, toť život.“
„Jedna z věcí, na nichž se lidé všech dob shodují, je platonická láska k pravdě a reálný strach, který k ní mají.“
„Není možná diskuse s tím, kdo se snaží nikoli pravdu hledat, ale dokázat, že už ji našel.“
„Všechny věci podléhají interpretaci. Jakákoliv interpretace v daném čase převládá, je zdrojem moci a ne pravdy.“
„Všechny zamlčované pravdy se stávají jedovatými.“
„Někdy lidé nechtějí slyšet pravdu, protože si nechtějí zničit své iluze.“
„Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například.“
„Jeden je vždycky v neprávu, ale se dvěma už začíná pravda. Jeden nemůže sám sebe dokázat, ale dva už nelze vyvrátit.“
„Je pravda, že v lásce je vždy trocha bláznovství; ale v bláznovství je pokaždé také špetka rozumu.“
„Vlastnictví pravdy není strašné, ale nudné.“
„Bůh je stejně pravdivý jako strom, jenom je mnohem těžší ho poznat.“
„Poznání neznamená zmocnit se pravdy, ale zmocnit se souvislé řeči.“
„Avšak koho si vybrala smrt, kdo už jen zvrací krev nebo si přidržuje vnitřnosti, ten jediný odhaluje pravdu – že totiž hrůza ze smrti neexistuje. … Ano, viděl jsem, jak lidé před smrtí utíkali, už předem zděšeni tím setkáním. Avšak neklamte se, nikdy jsem neviděl, že by propadl hrůze ten, kdo umírá.“
„Pravda je to, co zjednodušuje svět, a ne to, co vytváří zmatek.“
„Bůh je pravdivý, ale stvořený možná námi.“
„Pravda uhodí a třeba zničí tam, kde nejistota jen stále hlodá a otravuje.“
„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…““Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.“Poušť je krásná…,“ dodal.A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic…A přece něco září v tichu…“Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…,“ řekl malý princ.Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…“Ano,“ řekl jsem malému princi, „ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!““
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá… Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.“
„Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papíru.“
„Otřepaná pravda stále platí.“