Týkající se: praktičnost

„Nemám žádné jiné šaty kromě těch, které nosím každý den. Pokud budete natolik laskaví, že mi jedny dáte, tak ať jsou praktické a tmavé, abych si je později mohla vzít a jít do laboratoře.“

„Zabíjení je to praktičtější z mých dvou nadání. A já jsem poslední dobou nesmírně praktická.“

„Skvělá je pravda, ale lepší je z praktického hlediska, pomlčení o pravdě.“

„Víra není slepou věcí, neboť víra začíná s poznáním. Není věcí spekulací, neboť víra věří skutečnostem, které jsou jisté. Není věcí nepraktickou, snivou, neboť víra důvěřuje, a přivazuje svůj osud k pravdě zjevení.“

„Myšlenky vysoce praktické stojí o pět hodnostních tříd výše než teoretické; teorie je pouze embryo praxe.“

„Uznáváme jen dvojí náboženství, totiž to pravé a nepravé, pravdivé a falešné. Pravým náboženstvím jmenujeme to, které mu ten, kdo je veřejně před světem vzývá, také skutečně v srdci svém tajně věří; nepravé náboženství, čili falešné jest každé, které se jen před světem ukazuje, v srdci však nevěří… Jsouť v náboženství věci, které jsou předmětem jen vnitřního srdečného tušení člověka, jsouť zase jiné, které sahají hluboce do občanského veřejného života a mají veliký vliv na praktický život.“

„Násilí je nejen nepraktické, ale nemorální.“

„Přicházet na udivující objevy je snadné. Velmi obtížné je zdokonalit je do té míry, aby mohly nalézt praktické využití.“

„Prakticky to znamená, že mladému člověku je dáno jen neúplné poznání druhého i sebe sama, a proto může znát motivy druhého člověka i své vlastní jen nedostatečně. Zpravidla jedná většinou na základě nevědomých motivů. Subjektivně se mu přirozeně zdá, jako by byl vědomý, neboť člověk vždycky přeceňuje obsahy, které jsou právě vědomé, a je i zůstane překvapivým objevem, že to, co považujeme za konečně dosažený vrchol, je ve skutečnosti jen nejnižší stupeň velmi dlouhého schodiště.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil – kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě „přeneseny“ na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. „hříchů“ vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, „V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny“. On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, „On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest“; „On, na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž…“ „… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…“ Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„“Pravda je rodu ženského, protože je spíše krásná než praktická“ pomyslel si Výsměšek, když se dovnitř s bručením a funěním vrhnuli čelové Rady. To by také vysvětlovalo rčení, že lež oběhne svět dřív než si pravda obuje boty, protože pravda by se rozhodovala, který pár bot si má obout.“

„Na schodech byl muž, který tam teoreticky zametal. Prakticky totiž jen přesouval za pomoci koštěte prach, dopřával mu lepšího výhledu a možnost udělat si nové přátele.“

„V minulosti Smrť vyzkoušel ohnivé koně a koně-kostry a zjistil, že jsou většinou nepraktičtí, zvláště ti ohniví, kteří měli sklony podpálit si sami pod sebou podestýlku a pak stáli uprostřed plamenů a tvářili se užasle.“

„Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.“

„Svoboda projevu v naší moderní civilizaci prakticky znamená, že musíme mluvit pouze o bezvýznamných věcech. Nesmíme mluvit o víře, protože je to neliberální; nesmíme mluvit o chlebě a sýru, protože je to přízemní; nesmíme mluvit o smrti, protože je to skličující; nesmíme mluvit o zrození, protože je to netaktní.“

„Je snadné rozlišit romantickou ženu od praktické, neboť jedna touží být Julií proto, aby ji stvořil Shakespeare, a druhá proto, aby pro ni zemřel Romeo: ale je těžké rozlišit, co z toho je romantické, a co praktické.“

„Každá dostatečně rozvinutá technologie je prakticky nerozeznatelná od magie.“

„Peníze jsou lidská blaženost in abstracto: proto kdo už není schopen se z nich prakticky těšit, pověsí se na ně celým srdcem.“

„Nejvyšším úkolem není teoretické poznání, nýbrž praktické umění žít.“

„Jaký je rozdíl mezi nezdrženlivým a nejhloupějším člověkem? V čem se liší od nerozumného dobytčete člověk, který nerozená, co je nejlepší, a snaží se za každou cenu dělat, co se mu nejvíce líbí? Jen tomu, kdo se dovede ovládat, je dána schopnost rozpoznat, co je nejlepší, teoreticky i prakticky všechno roztřídit podle druhů a pak zvolit dobré a vyhnout se špatnému.“