Týkající se: povídka

„Jsem přesvědčen, i když přiznávám, že se mohu mýlit, že povídka „Smrt krásných srnců“ o Leo Popperovi a Karlovi Proškovi se bude číst ještě za padesát let, až my tu nebudeme. Někteří lidé mi řekli v těchto dnech, že bude jednou v čítankách. Ale i kdyby tam nebyla, poslal jsem do tohoto kraje za všechny peníze, co jsem v těch dnech měl, tolik výtisků, že bude jednou schována v branovských a nezabudických chalupách a bude se předávat z pokolení na pokolení tak jako hrací obrazy nebo hmoždíře. Ne pro mou slávu, ale proto, aby viděli, jací byli mrtví, kteří tu žili, chodili na Brtvu na trávu a vyhrávali na gramofón „Tisíc mil.““

„Láska je povídka v citoslovcích.“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Spisovatelé tolik píší o tom, co napsali, diskutují o tom, co řekli. Zato se teď nepíše ani o čtenáři, ani pro čtenáře; četba pro obyčejné lidi, pro dělníky, to teď nejsou povídky ani romány, ale myšlenky a Myšlenky.“

„Cokoliv přijde nebo nepřijde, my lidé se nesmíme bát.“

„Z každé napsané povídky by se měl konec a začátek vyškrtnout. Tam totiž mi spisovatelé nejvíce lžeme.“

„Z každé povídky by se měl vyškrtnout začátek a konec. Tam totiž my spisovatelé nejvíce lžeme.“

„Na počítači nepíšu. Počítačů se bojím. Bojím se, že uprostřed rozepsané povídky v tom stroji dojde petrolej.“

„Největší autor krátkých senzačních povídek, kterého znám, je Život.“

„Není útěchy bez bolesti, bez utrpení není spasení“

„Nestrčil bych si do úst zloděje, aby mi ukradl mysl. – alkohol“

„Povídka je úplně jiná věc – povídka je jako rychlý polibek ve tmě od cizince.“