Týkající se: poušť

„Na poušti nehrozí, že by se člověk do něčeho namočil.“

„Nejlepší vodu najdete na poušti.“

„Život nemohl změnit slunce nebo vodu pouště, tak se změnil sám.“

„Člověk, který příliš miluje, se podobá volajícímu na poušti – nikdy se nedočká ozvěny.“

„Líbí se mi být se svým partnerem v posteli, jezdit na Nortonu – a možná se mi nelíbí, a to je důvod, proč jsem na podlaze tak často -, hrát sport, být s přáteli a chatovat. A příroda. Je to úžasné být ztracen v poušti, nebo mezi vlnami přes surfovací prkno. Jsem milovník života.“

„Samoty se člověk dobere buď tím, že žije v poušti, anebo že se obklopuje bezvýznamnými lidmi.“

„Ohněte hřbet. Velbloud vydrží v poušti jen díky hrbu.“

„Existují pouště s písečnými oázami.“

„Nikdy není láska silnější, než když cítí, že se pouští do něčeho, co jí přinese utrpení.“

„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“

„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…““Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.“Poušť je krásná…,“ dodal.A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic…A přece něco září v tichu…“Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…,“ řekl malý princ.Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…“Ano,“ řekl jsem malému princi, „ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!““