Týkající se: potomstvo

„Snad to bylo i tím, co všechno jsem slyšel od pana profesora, který se překonával v nadávání, žádný kočí nedovedl tak nadávat ani koním, ani lidem tak, jako pan profesor francouzské literatury a estetiky…, a přitom nám vykládal o všem, co zajímalo i jej, vykládal každý večer, ještě jsem otvíral dveře, a on než usnul, než jsme usnuli, tak do poslední chvíle vykládal taky, co je estetika a co je etika a o filozofii a filozofech, vždycky o těch filozofech vykládal tak, Krista Pána nevyjímaje, že to je banda raubířů a syčáků a vrahounů a darebáků, že kdyby nebyli, bylo by lidstvu líp, ale lidstvo že je potomstvo zlé a blbé a zločinné, a tak snad ten profesor mě utvrdil v tom, že je třeba být sám, že večer jsou vidět hvězdy a v poledne jen hluboké studny…“

„Pospěš si! Potomstvo klepe na dveře.“

„Potomstvo splatí každému zásluhy, jež mu náleží.“

„Vždyť si jenom všimněte: zvířata páří se jen tenkrát, když mohou zplodit potomstvo. Ale hanebný vládce přírody stále, jen když je to příjemné. A málo toho, ještě toto opičí zaměstnání povznáší na perlu stvoření, na lásku!“